Zahraniční novináři sjíždějící se do Prahy
před nastávajícími sněmovními volbami, jakož i diplomaté z jiných zemí, se
v těchto dnech často ptají, zda hrozí, že by se Česká republika
v případě vítězství hnutí ANO Andreje Babiše vydala na cestu
k neliberální demokracii, jak se tomu stalo v posledních letech
v Maďarsku a Polsku. Odpověď na tuto otázku není zatím jednoznačná.
Především lze ze scénáře povolebního vývoje u
nás vyloučit polský model, protože vláda Práva a spravedlnosti v Polsku je
silně ideologická. Kdyby se vláda pod vedením Babiše vydala cestou podvazování
liberální demokracie, vycházel by Babiš spíše z účelového populismu a
vlastních zájmů, jako Viktor Orbán v Maďarsku, než
z nacionalisticko-konzervativní ideologie, kterou praktikuje vláda Práva a
spravedlnosti v Polsku za podpory mocné katolické církve.
Co by jeho vláda nepochybně mohla mít společného
s oběma zeměmi, je jistá míra autoritářství. Ani Babiš není žádný
demokrat, a kdo se o tom chce přesvědčit, může si připomenout jeho minulé
výroky na adresu parlamentu nebo obecně tzv. tradiční politiky. Nebo si přečíst
jeho knihu. Sny, které se mu zdají, když náhodou spí, jsou s modelem liberální
demokracie dost na štíru.
Co Babiše odlišuje jak od Orbána, tak od
Kaczynského, je jeho velkopodnikatelská minulost a zázemí. Jeho populismus
tudíž vychází z jiných premis. Nevyztužují ho žádné ideje či zřejmá
politická filozofie, možná ani prvoplánový „orbánovský“ hlad po politické moci,
takže se může pružně přizpůsobovat okolnostem.
Jeho hlavním cílem není vytvořit
nacionalisticko-konzervativní ostrov uprostřed EU, ale mít volnou ruku
k uskutečnění svých poněkud spasitelských vizí o přeměně země v dobře
fungující podnik, ačkoliv leckdo může též přesvědčivě argumentovat, že za tím
vším je především snaha využít politického vlivu pro další vlastní
obohacení.
Babiš má každopádně široké manévrovací pole v
tom, jak by se svou mocí v čele země naložil, protože jeho takzvané
„hnutí“ je především on sám. Jinými slovy, Babiše neomezují téměř vůbec ohledy
na vnitřní rozhodovací mechanismy hnutí ANO, zatímco Orbán či Kaczynski,
jakkoliv mají ve svých stranách hlavní slovo, přeci jen musejí různé názory ve
svých poměrně robustních stranách brát v úvahu.
To, že Babiš může pružně měnit svoje názory
podle potřeby, má jak negativní, tak i jisté pozitivní konotace. Nelze prostě s určitostí
říct, zda většina z toho, co dnes servíruje voličům, bude platit i den po
případně vyhraných volbách. Jeden příklad za všechny: zatímco ve volební
kampani je ve snaze oslovit jisté segmenty voličstva stále více protievropský,
v rovině reálné politiky, kterou by dělal coby premiér, by takové postoje mohly
ohrozit jeho podnikatelské zájmy v zemích EU.
Jisté také je, že Babiš, pokud zvítězí a
zformuje vládu, bude mít v českém kontextu jen těžko tak velkou moc nad
celou zemí, jakou mají Kaczynski a Orbán
v jejich zemích. Ačkoliv jsou ostatní strany momentálně v defenzívě,
politická opozice vůči někomu, jako je Babiš, bude u nás i po volbách mnohem
silnější než v Polsku a v Maďarsku, kde se
zcela rozložily levicové strany a liberální opozice je nejednotná.
Možná to zní poněkud šalamounsky, ale odpověď
na otázku, kam se ČR vydá po volbách, kterou kladou v těchto dnech
zahraniční pozorovatelé, tak zní, že
dost záleží na tom, zda bude mít Babiš v případě volebního vítězství dost
hlasů na to, aby mohl vytvořit vládu sám, popřípadě jen s jedním slabým
koaličním partnerem, anebo zda bude muset o příští vládě vyjednávat i s tzv.
tradičními stranami, které ho mohou v případě nutnosti i obejít. Budoucnost
ČR tak při troše zjednodušení do jisté míry závisí na tom, zda hnutí ANO získá
30 či více procent, anebo jen okolo dvaceti procent.
Novinky, 6.10.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“Cambria Math“;
panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4;
mso-font-charset:1;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:0 0 0 0 0 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>