Jak se sestavuje vláda: Německo versus Česko

Část českého komentátorského spektra reaguje
na neúspěch šéfky německých křesťanských demokratů Angely Merkelové sestavit
vládní koalici se zelenými a liberály škodolibě. Neúspěch Merkelové se prý dal
předvídat, už když coby úřadující kancléřka vpustila do země milión uprchlíků. Problémy
se sestavováním vlády v Německu prý navíc ukazují, že velké země západní
Evropy, která rády poučují evropský Východ, nejsou v politické kultuře
zase tak daleko před námi.

Takové srovnávání naší a  německé situace ale bohužel ignoruje některé
zásadní rozdíly. Pomineme-li, že vzestup extrémistů na Západě je i reakcí na
reálné problémy s masovou migrací, zatímco u nás je reakcí na převážně
virtuální hrozby, lze začít  tím, že jak
v Německu, tak před časem v Nizozemí (kde skládání nové vlády trvalo
půl roku) si vítězné strany odmítly ve vládě i parlamentu zadat
s extrémisty. To sice vzhledem k volebním výsledkům komplikuje
sestavování vlády, ale když je nakonec vláda bez podpory extrémistů sestavena,
vysílá to jasnou zprávu, že demokratické strany jsou připraveny hájit jisté
hodnoty.

V tom se německá a nizozemská povolební
situace poněkud liší kupříkladu od té rakouské, kde vítězní lidovci jednají o
vládě s populistickými Svobodnými. Ale ani v rakouském případě bychom
neměli ignorovat skutečnost, že Svobodní se od časů svých prvních politických
úspěchů proměnili. Česká média o nich sice jaksi automaticky referují jako o
extrémistech, ale pomíjejí, že když srovnáme jejich program a vyjádření
s tím, co jsme slyšeli před volbami od některých stran hlavního proudu u
nás, nebo s vyjádřeními českého prezidenta, jsou ještě docela umírnění.

Což nás přivádí k české povolební
situaci. Vítězné hnutí ANO mělo jedinečnou šanci přesvědčit nejen naší, ale i
západní veřejnost, že se mnohé řeči o jeho nedemokratické podstatě nezakládají
na pravdě, kdyby odmítlo, stejně jako Merkelová v Německu,  jakoukoliv spolupráci s extrémisty.
Stejně jako Merkelové by se mu vláda sestavovala hůř, ale vyslalo by tím zbytku
Evropské unie důležité poselství.

Mohlo přitom navázat na minulé zvyklosti.
Podíl komunistů ve vysokých sněmovních funkcích legitimizovaly už před časem
tradiční demokratické strany. Vyhnuly se ale zatím podpoře vlády ze strany KSČM
nebo dokonce účasti komunistů ve vládě. A to nikoliv snad kvůli tomu, že dnešní
KSČM by byla extrémistická strana, ale protože má jistou minulost, s  níž se ne úplně vypořádala. Ze stejných
důvodů v Německu ostatní strany vylučují spolupráci
s postkomunistickou Die Linke.

Podstatnější je symbolika spolupráce s pravicovými
extrémisty. S těmi se v časech, kdy byli v podobě Republikánů
Miroslava Sládka ve Sněmovně nikdo příliš nebavil. Demokratické strany tím
dávaly najevo, že taková strana do demokratické politiky prostě nepatří.
V Německu Merkelová podobně přistupuje dnes k Alternativě pro
Německo.

U nás vítězné ANO naopak nejen vyjednává
s extrémistickým hnutím Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury o
rozdělení pozic ve vedení Sněmovny a důležitých výborů, ale nevyloučilo úplně
ani, že by se mohlo případně opřít o podporu SPD při sestavování vlády.

Čeští komentátoři, kteří se dnes posmívají
Merkelové, by tedy možná měli brát v úvahu přinejmenším lekci
z demokratické politické kultury, kterou Merkelová dává nejen nám, ale
částečně třeba i Rakousku. Říká nám, že v demokracii coby systému odrážejícímu
celé spektrum názorů ve společnosti, sice mohou ve volbách uspět i
extrémistické strany, ale to neznamená, že demokratické strany si s nimi
mají zadat.

To, že tuto roli vítězné hnutí ANO u nás zatím
nezvládlo, nejen stojí v ostrém rozporu s ujišťováním Andreje Babiše,
že jeho ANO je standardní politický subjekt, jehož cílem není ohrozit
demokracii u nás, ale jen zemi zbavit korupce a přitom ji ekonomicky
modernizovat. Probíhající legitimizace okamurovců je také pořádná kaňka pro
obraz České republiky v Evropské unii.

ČRo Plus, 22.11.2017

<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..