Prezident Miloš Zeman čekal se svoláním první schůze nové
Poslanecké sněmovny až do nejzazšího možného termínu. I to mu umožnilo, aby nyní
ohlásil, že jmenuje Andreje Babiše premiérem až 6. prosince, jeho vládu pak až 15.
prosince. Ta tak nejspíš předstoupí před Sněmovnu se žádostí o důvěru až těsně
před prvním kolem prezidentských voleb.
Vzhledem k tomu, že se Babiš zatím seriózně
nepokouší sestavit vládu, která by dostala důvěru, je velmi pravděpodobné, že
jeho menšinová vláda důvěru nezíská. A leckoho nyní–po zveřejní Zemanova
„jízdního řádu“–může napadnout, že to nejspíš bylo od počátku součástí
společného Zemanova a Babišova plánu.
Zmíněné načasování totiž nepochybně Zemana posílí,
protože nemálo občanů nebude chtít riskovat, že by země měla mít nového nezkušeného
prezidenta v době, kdy ji vede vláda bez důvěry a kdy mezi prvním a druhým
kolem prezidentské volby začne Babiš z pověření prezidenta teprve jednat o
sestavení vlády v druhém pokusu. Druhé pověření Babiše se přitom jistě
odehraje s příslušnou pompou na Hradě, před televizními kamerami.
Před volbami je samozřejmě běžné využívat veškerých
taktických výhod, které se politikům nabízejí. I tak je otázkou, zda je vhodné,
aby stávající prezident, „kreativně“ používal lhůt daných ústavou (anebo naopak
absenci takových lhůt v případě některých ústavních kroků) k tomu,
aby dosáhl znovuzvolení. A to i proto, že tak z pozice své funkce využívá
nástrojů, které nejsou jeho protikándidátům k dispozici.
Což nás přivádí k dalším otázkám týkajícím se
Zemanovy férovosti. Prezident totiž také odpírá svým vyzyvatelům možnost utkat
se s ním v přímé debatě, protože lidé prý dostatečně znají jeho
názory. To je sice pravda, ale voliči by měli mít možnost porovnat i obecně
známé prezidentovy názory v přímé konfrontaci s jeho vyzyvateli.
Právě v takových momentech se nejlépe ukáže, kdo je kdo a jak jsou na tom
kandidáti s ovládáním svých emocí, zdravím, apod.
Tvrzení, že Zeman nedělá kampaň, je pak už čirá
„podpásovka.“ Jeho prezidentská kampaň „neoficiálně“ běží na plné obrátky
v podobě výjezdů do krajů, pravidelných rozhovorů (často až se směšně servilními
moderátory) v médiích, jakož i v podobě distribuce i masivní propagace
jeho knihy „Dokážeme si vládnout sami“.
Kdyby v prezidentově předvolebním vystupování
neexistovala tato zřejmá dvojakost a účelovost, asi by na sociálních sítích nyní
neprobíhala zdánlivě absurdní diskuze. V ní se diskutéři dohadují, zda
zveřejnění článku hájícího sovětskou invazi v Československu v roce
1968 na webu ruské státní televize zrovna v době Zemanovy návštěvy v Rusku,
jakož i a následný Zemanův „rozhořčený“ tlak na ruské představitele, aby se od
textu distancovali (což hned udělali, přičemž vyšel vzápětí na témže webu
pochvalný text o Zemanově opozici vůči okupaci v roce 1968), nebyl jen
zorchestrovanou součástí Zemanovy prezidentské „nekampaně“.
Shrneme-li, v prvním kole prezidentských voleb před
nás za šest týdnů předstoupí kandidát Zeman, který prý nedělal žádnou kampaň,
ačkoliv se veškeré jeho počínání v posledních týdnech–zřejmě jen naprostou
shodou náhod–jako kampaň jeví. A to velmi
intenzivní.
Navíc kandidát, který na jedné straně uvážlivě buduje
vztahy s Ruskem, proti němuž západní demokracie podle něj neuváženě
vyhlásily sankce, což jistě potěší nemalou část jeho postkomunistické klientely. Ale též
kandidát, který v otázce cti svojí země odvážně vyčiní ruským
představitelům přímo v Moskvě, což zase potěší národovce a možná i mnohé
liberály. No nekupte to!
Novinky, 26.11.2017