Když Andrej Babiš mluví o svojí jednobarevné
menšinové vládě, opakovaně slibuje, že vláda bude makat. Prezident Miloš Zeman nyní přidal další expresivum: noví
ministři jsou prý srdcaři.
Ponechme stranou, že Babišovo „makání“ začíná
být coby popis pro něj evidentně nejdůležitější kvality jeho vlády poněkud
otravné. Premiérovo a prezidentovo zalíbení ve zdůrazňování pracovní morálky a
nasazení začínajících ministrů je problematické nejen proto, že de facto uráží
vlády předešlé, ale i z jiných důvodů.
„Makání“ je výraz, který možná dává smysl ve
firmě. Vláda je ale těleso politické, které musí o nejrůznějších věcech
vyjednávat a respektovat celou řadu politických i ústavních pravidel. To, že
budou Babišovi ministři aktivní, nebo že jsou prý srdcaři, je sice pěkné, ale
nenapoví nám to nic o výsledcích jejich práce.
Babiš, jak se zdá, má „makáním“ na mysli také
skutečnost, že jeho vláda bude fungovat pod jeho taktovkou jako dobře naolejovaný
stroj, kde se nepovedou velké meziresortní spory. Jenže ani to nezaručuje
úspěch.
Coby politický orgán bude totiž vláda skutečně
úspěšná pouze v případě, že si dokáže pro svoje zásadnější kroky a reformní
zákony vyjednat většinovou podporu. A upřímně řečeno: úspěšné vyjednávání,
jemuž makání moc nepomůže, protože je to politická dovednost, zatím nebylo
Babišovou silnou stránkou.
Z historie naší země víme, že právě
období, kdy se pod taktovkou jedné strany neustále oficiálně makalo na sto a
více procent, a vlády pracovaly od pětiletky k pětiletce jako jeden tým bez otravné opozice, byla spíše úpadková.
I komunistická strana chtěla z celého státu udělat jednu velkou šlapající
firmu, jenže se nakonec ukázalo, že mnohem produktivnější byly ty země, kde se
v pluralitním prostředí hledal pracně pro zásadní rozhodnutí konsensus.
I nám by nyní prospělo, kdyby Babiš a Zeman
ubrali z rétoriky, v níž se začínají ozývat nepříjemné ozvěny
budovatelské z minulosti. Žijeme v demokratickém systému, a pokud si
toho Babiš a jeho makající srdcaři včas nevšimnou, zažije česká společnost jen
další zklamání.
Právo, 18.12.2017