Politici, nejenom u nás, opakovaně podléhají pokušení
nabízet vlastní interpretace historických událostí. Obvykle s vidinou, že
tím zvýší svoji voličskou podporu. Častěji to ale končí kontroverzemi a skandály.
K těm může přitom vést už jen účelové překrucování některých
zřejmých faktů, jak nám to předvedl u nás Tomio Okamura v případě svých
nepravdivých výroků o romském pracovním a koncentračním táboře v Letech.
Okamura sice možná potěšil tvrdé jádro svých příznivců, ale učinil se ještě
více nepřijatelným pro zbytek společnosti i politické scény.
V minulosti několik dalších českých politiků narazilo,
když necitlivě použili narážky na nacistickou éru. Kupříkladu Mirek Topolánek
se svým odkazem na „éru dlouhých nožů“.
I v historii vzdělanější prezident Miloš Zeman nedávno
vyvolal nevoli, když řekl, že lídr Pražského jara v roce 1968 Alexandr
Dubček se tváří v tvář sovětské invazi „podělal“. Chtěl tak zřejmě navodit
dojem, že on coby silný lídr by se takto „zbaběle“ nezachoval, ale výsledkem
byla jen pachuť neomalenosti.
Nemalá mezinárodní kontroverze se nyní rodí také okolo výroků
polského premiéra Morawieckého, že k pachatelům holocaustu patřili i Židé.
Samotný tento výrok byl přitom veden snahou obhájit nedávný kontroverzní polský
zákon, na jehož základě lze trestat spojování Polska s holocaustem.
Ten je dobrým příkladem nemístných snah politiků kodifikovat
určitý výklad historie. Náš parlament kupříkladu odhlasoval v souvislosti
s vytvořením Ústavu pro studium
totalitních režimů, že celá éra od roku 1948 až do roku 1989, včetně Pražského
jara, byla totalitní, což dodnes vyvolává spory. Jiným příkladem jsou zákony
deklarující, že se ten který politik zasloužil o stát.
Výše zmíněné příklady, stejně jako mnohé další, které by
bylo možné uvést, by měly být varováním pro české politiky v letošním
osmičkovém roce, plném významných výročí. Mnozí budou jistě chtít říci
k tomu či onomu výročí něco zásadního a občas i originálního. Měli by se
ale nejprve ujistit, že mají po ruce všechna fakta a že skutečně rozumějí
širšímu historickému kontextu.
Právo, 22.2.2018