<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Parlamentní volby
v Itálii ukončily sérii důležitých voleb ve velkých evropských zemích. Po
prezidentských volbách ve Francii na jaře minulého roku se v září konaly
volby do dolní komory německého parlamentu. A celkový obrázek evropské politiky
vedle voleb v těchto třech největších zemích Evropské unie dokreslily
kupříkladu i prezidentské a parlamentní volby v Rakousku, parlamentní
volby v Nizozemsku a sněmovní i prezidentské volby v České republice.
Výsledný obraz
evropské politiky je smíšený, ale obecně lepší, než se očekávalo ještě před
rokem, kdy byli na vzestupu populisté všech možných odstínů. Populistické a nacionalistické strany sice posílily ve
všech zmíněných zemích, ale nikde se k moci nedostaly strany, které
chtějí, aby jejich země vystoupily z Evropské unie. A pokud jsou tyto země
v eurozóně, ani z eurozóny.
Dokonce i celkově
nejúspěšnější politický subjekt v italských volbách, hnutí Pět hvězd,
nechce, aby Itálie vystoupila z unie nebo eurozóny. A poněkud radikálnější
pohledy též úspěšné Ligy severu v tomto ohledu mírní ostatní členové vítězné
pravostředové koalice, v jejímž rámci kandidovala. Hlavním tématem stran a
koalic, které uspěly v italských volbách, je tak spíše jejich vztah
k migraci, který je více odmítavý, než jaký předváděla dosavadní
středolevá vláda.
Ve vztahu
k Evropské unii se tak to nejdůležitější odehrálo nejprve ve francouzských
prezidentských volbách, v nichž zvítězil se silně proevropským programem
Emmanuel Macron, a pak v Německu, kde patový výsledek voleb byl po
měsících dohadování nyní překonán znovuvytvořením velké koalice mezi
konzervativci Angely Merkelové a sociálními demokraty, schválené ve stranických
referendech.
Koaliční smlouva na
základě požadavků sociální demokracie přitom silně akcentuje potřebu reforem ve
fungování EU a vychází v mnohém, i když ne ve všem, vstříc ambiciózním
reformám, které pro EU navrhl už dříve Macron. Ty se nyní mohou po ustavení
nové německé vlády spustit.
Někteří komentátoři
upozorňují, že výsledky italských voleb mohou reformní úsilí nové německé vlády
a francouzského prezidenta zpomalit. Kdybychom zůstali u všeobecně používaného
klišé o vítězství populistů v Itálii, je to asi pravda. Jenže vítězní
populisté v Itálii nejsou vesměs euroskeptičtí, někteří dokonce žádají
více Evropy, a to jak kvůli většímu zapojení zbytku EU do řešení problémů
migrace, tak z důvodů italské finanční stability. Navíc nová italská vláda
se bude nejspíš formovat měsíce, a tandem Merkelová-Macron nemá důvody na ustavení
této vlády čekat, protože dosluhující středolevá vláda v Itálii případné
snahy reformovat EU brzdit nebude.
EU se tedy nejspíš dá
po pohybu, na což ale bohužel není příliš připraven náš región. Visegrádské
země nejsou na západě EU viděny jako nedostatečně solidární, a jsou v hluboké
defenzivě v otázce nové evropské
azylové politiky, včetně tzv. Dublinu IV, který počítá v krajních
případech i s využitím kvót. A všechny mají jisté problémy
s fungováním liberální demokracie.
Navíc jsou všechny
natolik stravovány svými vnitřními problémy (jako jsou unií kritizované soudní
reformy v Polsku, nadcházející volby v Maďarsku, politická krize na
Slovensku po vraždě investigativního novináře, či problémy se sestavováním
vlády v České republice), že budou mít velké problémy případné změny
v EU vůbec zachytit. Pro země Visegrádu tak nové, k evropským
reformám příznivé rozdání politických karet napříč kontinentem, paradoxně může
být docela problematické.
ČRo Plus, 12.3.2018