Politika vznikla i
kvůli tomu, že ve společnosti existují různé, často protichůdné skupinové
zájmy, které si hledají svoje vyjádření. Jenže naše hlavní politická síla,
hnutí ANO, je zde prý „pro všechny“, stejně jako jeho vláda.
I proto ANO nemůže
nabídnout srozumitelný politický program, protože „pro všechny“ ho nelze
napsat, aniž by si vnitřně neprotiřečil. Zbývají tak jen hesla, vztahující se k technologii
fungování, spíše než k obsahu. Kupříkladu „makáme“ nebo „prostě zařídíme.“
Jaké jsou praktické
výsledky takového přístupu k politice si zatím nemůžeme ověřit plně na
celostátní úrovni, protože hnutí ANO stojí v čele vlády jen několik
měsíců. Existují ale příklady na nižší úrovni vládnutí, kde ANO už mělo
příležitost makat alespoň jedno volební období. Kupříkladu Praha.
A pohled na výsledky není
nikterak pěkný. Úspěchů jako šafránu, zato mnoho padajících mostů i lávek,
neprůjezdných ulic, demonstrujících taxikářů a celkově chátrající
infrastruktury. Vezmeme-li v úvahu, že Praha patří k nejbohatším
regionům v Evropě, nelze se nezeptat, proč je tak bohaté město v tak
tristním stavu.
Jisté odpovědi na
tuto otázku teď nabídla pražská primátorka Andrea Krnáčová v dopise,
v němž vysvětluje, proč už nebude na podzim znovu kandidovat. Dozvídáme se
z něj, že v pražské divizi hnutí, jehož šéf by rád přeměnil celou ve skvěle
fungující firmu, se prý mnoho lidí jen veze. Nemakají. A primátorka, jakkoliv
prodchnutá idejemi makání, toho prý sama moc nezmůže.
To je zajímavá
sebereflexe, která se ovšem může nám, pozorovatelům z prostředí mimo
hnutí, jevit jako nedostatečná. Primátorce proto nabídneme několik rad, jak se
dostat blíže k pověstnému faustovskému jádru pudla.
Především by si měla
položit otázku, jak je možné, že v hnutí založeném na makání, evidentně
leckdo nemaká. Nemůže tomu být tak proto, že už samotná premisa hnutí
makajícího neúnavně pro všechny bez uceleného programu je jen prázdný slogan, za
nímž se skrývá pravý opak toho, co hlásá?
Tedy že hnutí
stvořené miliardářem maká ve skutečnosti jen pro něj, pro jeho zájmy? A že pro
úspěšné politické přežití je důležitější demonstrování loajality vůdci, než
výsledky práce? Neznáme něco podobného už z minulého režimu?
Druhou důležitou
otázkou je, zda by hnutí přeci jen nemělo jasně říci, čeho a proč chce svojí
neúnavnou činností dosáhnout. Lídr hnutí a premiér v jedné osobě zatím
jezdí po zemi a slibuje, kde a co, a za kolik, zařídí.
V Praze se ovšem
tento druh makání proměnil v chaos. A pokud nedojde k sebereflexi,
lze se obávat, že tak bude za čtyři roky vypadat celá země.
Právo, 17.4.2018