<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Times;
panose-1:2 0 5 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:3 0 0 0 1 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:Georgia;
panose-1:2 4 5 2 5 4 5 2 3 3;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:3 0 0 0 1 0;}
@font-face
{font-family:“Noteworthy Bold“;
panose-1:2 0 4 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:3 0 0 0 1 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
a:link, span.MsoHyperlink
{mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
color:blue;
text-decoration:underline;
text-underline:single;}
a:visited, span.MsoHyperlinkFollowed
{mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
color:purple;
mso-themecolor:followedhyperlink;
text-decoration:underline;
text-underline:single;}
p
{mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-margin-top-alt:auto;
margin-right:0cm;
mso-margin-bottom-alt:auto;
margin-left:0cm;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:Times;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Prezident Miloš Zeman reagoval na kritiku senátního
výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost, že nemluvil pravdu o novičoku a zveřejněním informací od tajných služeb ohrozil bezpečnostní zájmy země, pozoruhodným výrokem: „Senát mě nevolil, volily mě tři milióny občanů a těm se zodpovídám.“ Pokud by měl Zeman pravdu, můžeme ústavu rovnou hodit do koše.
Než se ale dostaneme k ústavním aspektům prezidentovy poznámky, stojí za to připomenout, že ačkoli v poslední
prezidentské volbě Zemana volilo ve
druhém kole 2 853 390 lidí, jeho vyzyvatele Jiřího Drahoše volilo
2 701 206 lidí, tedy jen o zhruba 152 tisíc méně než Zemana. A i když sečteme počty hlasů pro oba kandidáty, vydá to jen na zhruba polovinu obyvatel České republiky.
Pokud by byla pravda, že se prezident zodpovídá pouze svým voličům (což je v případě těch, co volili Zemana, jen o něco více něž čtvrtina obyvatel České republiky, popřípadě zhruba jen třetina z osmi
miliónů dospělých občanů ČR, kteří mají právo volit), pak se musíme ptát, zda se tedy Zeman považuje též za prezidenta těch ostatních, kteří ho nevolili nebo volit nepřišli a tvoří dohromady velkou většinu české populace.
Podíváme-li
se na celou věc z hlediska
ústavy, prezident je u nás takříkajíc ústavně neodpovědný, protože za většinu jeho činů nese odpovědnost vláda. To bohužel současného prezidenta jen málokdy odradí od toho, aby si dělal, co chce. O tom, že by takové činy šlo ospravedlňovat počtem voličů, kteří mu dali hlas
v přímé volbě, přitom není v ústavě ani slovo.
To, že je prezident ústavně neodpovědný, ale neznamená, že ho nelze volat k zodpovědnosti. Od zavedení přímé volby ho sice už nevolí Senát a Poslanecká sněmovna, ale obě komory parlamentu
mohou prezidenta s pomocí ústavní žaloby (kterou může iniciovat třetina senátorů a následně ji musejí schválit třípětinovými většinami obě komory parlamentu) pohnat k zodpovědnosti za činy, které jsou dle jejich mínění v rozporu s ústavou.
Návrh na
jednání o ústavní žalobě padl dokonce i při jednání senátního výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost, ale nakonec se výbor spokojil jen
s kritickým usnesením na adresu prezidenta. Ten by měl přijmout takovou kritiku od důležitého výboru
instituce, která může spolu se Sněmovnou teoreticky požádat Ústavní
soud, aby ho zbavil funkce, přinejmenším s jistou mírou pokory.
Miloš
Zeman toho bohužel není schopen.
Vlastní chyby zásadně nepřiznává. A skutečnost, že je z ústavního hlediska po svém zvolení i prezidentem
oněch téměř osmi miliónů lidí, kteří ho nevolili (ať už proto, že volili téměř ve stejných počtech jeho protikandidáta, nebo volit nešli, nebo volit z důvodu nízkého věku nemohli), evidentně bere v potaz jen málokdy. Naopak má tendenci se mstít
politikům, kteří si dovolili ho nepodpořit.
Senátoři za hnutí STAN nyní začali v souvislosti s kauzou novičok připravovat ústavní žalobu, ale Zeman samozřejmě ví, že odvolání
z funkce mu reálně nehrozí, protože se nenajdou potřebné většiny v obou komorách parlamentu pro ústavní žalobu. A navzdory nedobrému zdravotnímu
stavu mu zatím ani nehrozí, že by se obě komory podle článku 66 Ústavy ČR prostými většinami usnesly, že je k výkonu funkce nezpůsobilý.
Přesto stojí za to připomínat, že jakkoli Zeman roli parlamentu v kontrole prezidenta zlehčuje poukazováním na počty lidí, kteří mu dali hlas, je to nakonec právě parlament, nikoli lid s pomocí plebiscitu, kdo ho může žalovat u Ústavního soudu s cílem odvolat ho
z funkce. Měl by to mít na paměti.
Novinky, 20.5.2018