Právě proběhlé senátní volby odlišuje od těch minulých
nikoliv to, že nejvíc senátorů mají opoziční občanští demokraté nebo že
neuspěly vládní strany. Toho všeho jsme už byli v minulosti svědky,
přičemž víme, že kvůli specifickému volebnímu systému, který se pro volby do
Senátu používá, úspěchy i selhání politických subjektů neleze přeceňovat, pokud
jde o další vývoj české politiky.
Přesto se tyto senátní volby od těch předešlých něčím
zásadním lišily: vlastně poprvé se v nich od vzniku Senátu prosadily v takové
míře na politických stranách více méně nezávislé, celostátně známé osobnosti.
To, že zhruba třetina ze všech senátních kandidátů, kteří
uspěli v druhém kole, není těsně spjata s nějakým politickým
subjektem (i když strany některé z nich podpořily), je i důsledkem
pokračujícího oslabování politických stran. Být zasloužilý straník, jakkoliv
třeba úspěšný v místní či regionální politice, už neotvírá cestu do Senátu
tak, jako tomu v době, kdy české politice vládly tzv. tradiční strany.
Nezávislé, celostátně známé osobnosti, navíc všechny vyhrály
s velkým náskokem, což jim přidá v Senátu na autoritě. Podle toho, jak si
udělaly jméno, je lze rozdělit do
čtyřech skupin.
Jednou jsou neúspěšní prezidentští kandidáti z ledna
tohoto roku: Jiří Drahoš, Pavel Fischer a Marek Hilšer. Druhou tvoří osobnosti,
které vystoupily veřejně a viditelně proti různým praktikám premiéra Babiše
(Lukáš Wagenknecht) a prezidenta Zemana (Lukáš Bek).
Do třetí skupiny patří ti, kteří v minulosti byli
výraznými tvářemi stranické politiky, ale se svými stranami, v nichž byli
známi i angažovaností v některých známých kauzách, se rozešli (Přemysl
Rabas a Jitka Chalánková). Specifickým případem je pak známý hudebník a
podnikatel Ladislav Faktor, který vsadil na sólo jízdu, v níž si celou
kampaň sám platil.
Bude samozřejmě dost důležité, do jakých klubů se tito noví
senátoři v Senátu zařadí. Může to určit, kdo se stane příštím předsedou
Senátu. Pokud jde o jejich obecnou politickou orientaci, všichni se řadí
k politickému středu (a většina spíše napravo od něj), což jen podtrhuje,
že krize demokratické levice u nás přesahuje hranice ČSSD.
Jejich nástup je také předvěstí, že v příštím
prezidentském klání bude z čeho vybírat. Hendikepem řady jinak výrazných
nestranických osobností byla totiž až dosud často právě jejich politická
nezkušenost.
Právo, 15.10.2018