<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Kdyby se hradní ceremonie,
která završí oslavy stého výročí založení Československa, mohl zúčastnit jako
pozorovatel Tomáš G. Masaryk, asi by se hodně divil. Nejprve by zjistil, že
země, kterou zakládal, už neexistuje.
Ba co víc, při pohledu na
pozvané by zjistil, že jsou tu kromě pozvaných diplomatů jen Češi, protože jím
založený stát za sto let „poztrácel“ v podstatě všechny ostatní
národnosti. A aby toho nebylo málo, dozvěděl se by od nejednoho z přítomných
politiků, že i v této realtivně etnicky homegenní zemi žije až příliš
mnoho cizinců a jejich přílivu je třeba se zuby nehty bránit.
Při poslechu projevu
současné hlavy státu, který nepochybně bude jako ty předešlé jen více či méně
nekoherentním mudrováním „spatra“, pepřeným urážkami oponentů, by si uvědomil,
že bude-li chtít slyšet od dědiců Československa projev prezidentský, musí jet
do Bratislavy.
Následně by zjistil, že
celá ceremonie není zrežírována jako oslava státu, v níž prezident má
hrát jen víceméně neutrální roli hostitele, ale jako jakýsi
polosoukromý happening. A že tedy mnohá vyznamenání jsou udílena
nikoliv podle zásluh o stát, ale podle toho, jak se kdo staví k současnému
prezidentovi. A že kvůli použití stejného kritéria v sále chybí
někteří rektoři nebo zákonodárci a další významné osobnosti.
Což o to, i Masaryk sám
dokázal být tvrdý k těm, kterými pohrdal, ale řídil se trochu jiným
klíčem. Odmítal třeba podat ruku politikům namočeným v nějaké korupční
aféře. Asi by se tedy dost divil, když by v první řadě viděl
trestně stíhaného premiéra a vedle něj bývalého prezidenta, který amnestoval
před odchodem z úřadu tuneláře z 90. let.
Coby přesvědčený Evropan,
který přijal ideu samostatného státu až poté, co se nenaplnily jeho představy o
vytvoření nějaké federace či konfederace malých evropských států, by se dost
divil, jak početná je ve Vladislavském sále skupina politiků, kteří si myslí,
že Česko je pupek světa a Evropskou unii berou jako nutné zlo.
Naštěstí pro něj by se už
nemohl zúčastnit ceremonie v příštím roce. Je totiž jisté, že pokud by to
, co viděl, „masarykovsky“ zhodnotil, nedostal by znovu pozvánku.
Právo, 27.10.2018