<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Ve svém projevu
v izraelském parlamentu navrhl prezident Miloš Zeman přesun české ambasády
do Jeruzaléma, ačkoliv to zatím není oficiální stanovisko české vlády, která za
kroky ústavně neodpovědného prezidenta ručí. A doplnil to bonmotem, že naneštěstí
není diktátor.
Zaujal ho také
sankční systém izraelského parlamentu, na jehož základě se poslancům, kteří
mají nadměrný počet absencí, krátí plat. Podpořil by to prý i u nás.
Až z Izraele
také poučil Sněmovnu, že marnila čas nedávným hlasováním o nedůvěře vládě
Andreje Babiše, a že mohla místo toho
přijímat zákony. Možná při rozdávání těchto dobrých rad zapomněl, že on sám některé svoje zákonné a ústavní funkce
odmítá plnit a v poslední době tráví více času odpočíváním v Lánech
než na Hradě.
Prezident jistě může mít
názory i na věci, které nepatří do jeho působnosti. Jenže Zeman se vyslovuje k takovým
záležitostem opakovaně a autoritativně–jako bychom měli prezidentskou
republiku, a nikoliv parlamentní demokracii. A občas je dokonce v těžkém
konfliktu zájmů. Kupříkladu když doporučuje zrušit Senát, což je instituce,
která má vůči němu kontrolní pravomoci.
Prezident se snaží
ovlivňovat i chod vlády. Vůči vládě má sice jisté ústavní pravomoci i on, ale
ty končí tím, že vládu za jistých ústavně předepsaných okolností jmenuje a
odvolává, anebo na návrh premiéra jmenuje a odvolává jednotlivé ministry.
Tyto ústavní
mantinely jsou Zemanovi ale zjevně příliš úzké. V minulosti se tudíž
nejenom vzpíral žádosti premiéra odvolat nebo jmenovat konkrétního ministra,
ale také třeba jmenoval vládu takzvaných expertů bez souhlasu Sněmovny. Anebo nechal
vládu, která nezískala důvěru Sněmovny, neúměrně dlouho vládnou v demisi.
Vloni po volbách pro
změnu oznámil, že Andreje Babiše jmenuje premiérem znovu, i když jeho první
vláda nezíská důvěru. Nebyl to sice neústavní krok, ale bylo to gesto jdoucí
proti duchu Ústavy. A když Zeman před nedávným hlasováním o nedůvěře Babišově
vládě už dopředu prohlásil, že Babiše jmenuje v případě pádu vlády znovu,
hraničilo to s výsměchem Ústavě a Poslanecké sněmovně.
Nejnověji se
prezident plete i do složení již jmenované vlády, když navrhuje, aby byl
odvolán ministr zahraničí Tomáš Petříček, protože je prý jen loutkou Miroslava
Pocheho, kterého Zeman v rozporu se svými ústavními povinnostmi odmítl
jmenovat, když se vláda formovala. V obecnější rovině pak prezident i jeho
okolí vyvíjejí nad rámec prezidentských kompetencí tlak na vládu ohledně
určitých strategických rozhodnutí, jako je dostavba jaderné elektrárny
v Dukovanech.
Zeman občas zmiňuje jako
zdroj své legitimity k určitým krokům přímou volbu prezidenta. Což o to,
ta jistě zvýšila vliv hlavu státu, ale nebyla doprovozena posílením jeho
ústavních pravomocí, takže odpovědnost za jeho
kroky dál nese vláda.
Ta Babišova bohužel Zemanovo
šlapání po ústavě toleruje. A složení parlamentu, který by teoreticky mohl odkázat
Zemana do patřičných mezí s pomocí ústavní žaloby, je bohužel takové, že
ani on se k ničemu neodhodlá. Zeman jako zdatný technolog moci to ví,
takže s postupujícím časem bude jeho excesů bude spíš přibývat. A bohužel
to zanechá hluboké šrámy na české politické i ústavní kultuře.
ČRo Plus, 28.11.2018