<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
V české politice
je hned několik stran, které cílí na postkomunistický elektorát. Tedy na
starší, méně vzdělané voliče, převážně z menších měst a vesnic, kteří
strávili podstatnou část svých životů v komunistickém režimu. Ne všichni byli
členy komunistické strany, mnozí s její vládou i nesouhlasili, ale nemálo
z nich si i tak přineslo do nových demokratických poměrů určité mentální
stereotypy, které nezmizely ani po téměř třiceti letech.
V prvních letech
po pádu bývalého režimu byly instinkty zděděné ze života v autoritářském
systému potlačeny převažující ochotou společnosti dát novému uspořádání šanci,
i když už v devadesátých letech minulého století jsme mohli
zaznamenat začínající výrazné štěpení
společnosti na ty, kdo z tržních a demokratických reforem profitovali, a
ty, kteří zůstali pozadu. Ve vztahu ke stranické politice se tato polarizace
ale až do vypuknutí ekonomické krize po roce 2008 nevylila z břehů
tradiční stranické politiky.
S jistou mírou
zevšeobecnění lze říct, že lidé s novým režimem silně nespokojení volili
komunistickou stranu, mírně nespokojení sociální demokraty, ostatní pak
konzervativní a liberální pravicové strany. Nespokojenost či naopak spokojenost s liberálně
demokratickým režimem byla samozřejmě v případě mnoha voličů odsunuta jako
kritérium jejich stranické volby až na druhé místo ve prospěch sebeidentifikace
na pravolevé škále, která ovšem neměla v prostředí poměrně silného
ideologického zmatení hluboké kořeny.
To se zřetelně
ukázalo, když zhruba okolo roku 2012 vyvrcholily důsledky ekonomické krize, a
ještě jasněji po vypuknutí migrační krize. Andrej Babiš dokázal pod praporem
boje s korupcí i odporu k tradiční politice docela snadno nejprve
zlákat nespokojené voliče pravice. Pak se po nástupu migrační krize zaměřil na
již zmíněný postkomunistický, spíše levicově orientovaný elektorát, jehož
zklamání z praktik nového liberálně-demokratického režimu bylo nejen hlubší,
ale byl také více náchylný k oživení již zmíněných mentálních stereotypů
zděděných z bývalého režimu, jako je třeba volání po vládě silné ruky a
větším bezpečí, třeba i na úkor některých svobod.
O tuto část
společnosti se politicky opřel i prezident Miloš Zeman, a ve stranické politice
na ní dál cílí komunisté, sociální demokracie a částečně i okamurovci. Jistou formou
politického postkomunismu jsou i postoje částí elektorátu lidovců a občanských
demokratů, v nichž přetrvávají ideologické reflexy, které si tyto strany
osvojily v první fázi postkomunistické transformace. Obě jsou nedůvěřivé
ke změnám, kterými prochází globalizující se svět, a s nelibostí
reflektují měnící se vztahy západních společností k menšinám nebo
kupříkladu k rodině.
Strany, které soupeří
o přízeň společensky konzervativního,
k liberální demokracii ne zcela vstřícného a v jádru euroskeptického
elektorátu, ovšem možná nedoceňují dopady demografických změn. Starší voliči
odcházejí a politiku budou stále více ovlivňovat mladší lidé, kteří vyrostli
v prostředí nových technologií, Evropy bez vnitřních hranic, a kteří
nejsou bývalým režimem poznamenáni. Mají často liberálnější vztah
k menšinám nebo chápání partnerských vztahů. Jsou doma na sociálních
sítích.
S výjimkou
Pirátů si tohoto posunu ale české politické strany zatím příliš nevšímají, což
se některým z nich nemusí vyplatit. Některé jsou ostatně už zjevně na
politickém odchodu, ale dál se drží zaběhaných schémat i zastaralých způsobů
komunikace. Může se to dotknout to i zatím dominantního hnutí ANO, které sice takříkajíc ještě září
novotou, ale vsadilo na starší postkomunistický elektorát. Pokud se mu nepodaří
včas oslovit nastupující generaci, doplatí na probíhající demografické změny i ono.
ČRo Plus, 27.2.2019