<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.05pt 840.85pt;
margin:72.0pt 89.85pt 72.0pt 89.85pt;
mso-header-margin:35.45pt;
mso-footer-margin:35.45pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Není bez zajímavosti, že všechny politické strany,
s nimiž byli spojeni před nástupem do funkce, nebo i během výkonu své
funkce, prezidenti České republiky, dopadly špatně. Důvodů je celá řada. Je ale
zřejmé, že mezi politikou prezidenta a stranickou politikou existuje u nás hluboký příkop.
Poslední dva z dosavadních tří
polistopadových prezidentů byli před nástupem do funkce prezidenta po nějakou
dobu předsedy významných politických stran a po vítězství těchto stran ve
volbách i premiéry. Do funkce prezidenta jim ale jejich předchozí stranické
angažmá výrazně nepomohlo, v případě Miloše Zemana spíš naopak.
Jak Václav Klaus, tak Miloš Zeman se se
stranami, které přivedli až do Strakovky, ještě před zvolením na Hrad
rozhádali. Přesto se pokoušeli mít v těchto stranách dál vliv, který
nakonec byl jak pro Klausovy občanské demokraty tak i pro Zemanovy sociální
demokraty zhoubný. Ani jedna strana se nedokázala od svých bývalých vůdců,
kteří se těšili v dobách jejich největší slávy až jakémusi „kultu
osobnosti“, emancipovat.
Lze argumentovat, že k eventuálnímu
propadu obou stran došlo i proto, že zůstaly se svými bývalými předsedy
„mentálně“ svázány, a že se jejich noví předsedové nedokázali vypořádat
s pátými kolonami, které Klaus i Zeman ve svých bývalých stranách
zanechali. Ty hrály důležitou roli v podvracení autority nových lídrů i
v době, kdy Klaus a Zeman byli prezidenty.
Klausovi věrní přispěli k pádu
Topolánkovy vlády během předsednictví České republiky v Evropské unii.
Zemanovci v ČSSD se pro změnu přímo v režii prezidenta pokusili o
tzv. „lánský puč“. Obě strany na toto i další vměšování svých bývalých vůdců
v roli prezidentů doplatily.
Žádný ze tří polistopadových prezidentů ale
nebyl úspěšný ani v podpoře dalších stranických subjektů. Václav Havel byl
během svého prezidentství nejvíce spojován s Unií svobody, která po tzv.
sarajevském atentátu v roce 1997 vznikla odchodem liberálního křídla
z ODS. US i navzdory Havlově přízni nakonec zašla na úbytě. Po svém
odchodu z funkce Havel pro změnu podporoval zelené. I oni nakonec
politicky zkrachovali.
Klaus ještě jako prezident podpořil některé
politické strany s euroskeptickou či nacionální agendou, jako byli
Svobodní nebo Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové. Ani jim prezidentská podpora příliš
nepomohla. A je otázkou, zda nynější podpora Klause staršího pro projekt jeho
syna Trikolóra také není spíš polibkem smrti.
Zeman dokonce spoluzaložil stranu, která nesla
i jeho jméno: Strana práv občanů-zemanovci. I ona byla celkově neúspěšná, i
když se jí podařilo v osobách Jana Veleby a Františka Čuby získat
senátorská křesla.
V poslední době si Zeman vytvořil
nadstandardní vztahy s komunistickou stranou a Stranou přímé demokracie
Tomia Okamury. Oba subjekty se chovají do jisté míry jako prezidentské strany,
které Zeman používá jako politické „žolíky“ ve vztazích se stranami menšinové
vládní koalice. V té si navíc pěstuje nadstandardní vztahy
s premiérem a šéfem hnutí ANO Andrejem Babišem, ale tento vztah zůstává
omezen spíše na Babiše než na jeho „hnutí“.
Pokud voliči eventuálně vyhodnotí tyto úzké
vazby na prezidenta podobně, jako to učinili v případě jiných „prezidentských“
stran, tancují jak KSČM tak SPD na tenkém ledě, což se může v plné síle
projevit po Zemanově odchodu z funkce, pokud budou v té době ještě
vůbec relevantními politickými silami.
Zdá se prostě, že český volič nemá obecně rád
jakékoliv přímé i nepřímé prezidentské
angažmá ve stranické politice. Drží se svojí představy prezidenta coby nadstranického
aktéra. Prezidentské pokusy angažovat se v podpoře té či oné strany sice nezbytně neublížily prezidentům,
ale zatím rozhodně ublížily všem jimi podporovaným stranám.
Novinky, 12.7.2019