Nevýhra Miloše Zemana

<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>

Prezident Zeman tři měsíce nesnesitelně
napínal celý národ. Odvolá, neodvolá? Jmenuje, nejmenuje? Nakonec odvolal, ale
nejmenoval. Teď jmenuje někoho jiného. Do jednoho koše s „idiotskými“ ústavními
zvyklostmi hodil rovnou i Ústavu.

O možných motivech této politické frašky bylo
napsáno už mnoho. Figuruje mezi nimi snaha odvděčit se odcházejícímu ministrovi
za jeho přičinlivost, když v prezidentově zastoupení ukázal řediteli
Národní galerie, že se této konkrétní hlavě státu neodmlouvá. Nebo snaha ukázat
nominovanému ministrovi kultury, že tato hlava státu nic nezapomíná, a zač je
toho tedy loket, když si v prezidentské volbě dovolil podporovat Zemanova
protikandidáta a kamarádil se Sobotkou.

Mezi motivy méně přízemními, tedy těmi takříkajíc
strategické povahy, někteří komentátoři uváděli prezidentovu dlouhodobou snahu
vyvléknout se z chomoutu parlamentní demokracie a využít situace, kdy má
v hrsti vydíratelného, a tedy slabého premiéra, k plíživému posunu
k prezidentskému systému. A když už se šlape po Ústavě, proč rovnou
nezkusit vypudit nenapravitelnou ČSSD z vlády a vytvořit si vládu de facto
svoji, kterou povede poslušný premiér a podpoří ji komunisté a okamurovci?

ČSSD tento záměr prezidenta dobře pochopila. A
ocitla se tudíž v těžkém dilematu. Kdyby na protest proti porušování
Ústavy prezidentem za tichého přihlížení premiéra odešla z vlády, jak
hrozila, leckdo by jí zatleskal, ale pan prezident by dosáhl v podobě
rekonstrukce vlády bez ministrů ČSSD svého. Pokud by naopak prezidentovu
ofenzivu „vyseděla“,  na Hradě a
v Lánech by se mohli tak nanejvýš radovat z toho, že pan prezident
vyhrál menší bitvu, když tři měsíce otálel s odvoláním jemu milého
ministra a pak odmítl jmenovat sociální demokracií navrženého nástupce, ale zároveň
litovat, že nevyhrál válku..

Ani náhradník za prezidentem odmítnutého
ministerského kandidáta není žádnou výhrou. Pravda, od „pučisty“, který patřil
k těm, kdo v roce 2003 sypali písek do kol Zemanovy prezidentské
kandidatury, se ve funkci ministra zahraničí vyznamenával loajálností k Hradu,
ale veřejnost ho už navždy bude vnímat jak „sobotkovce“. A jelikož jeho
„kompetentnost“ na poli kultury je přibližně stejná jako kandidáta kvůli
údajnému nedostatku kompetentnosti odmítnutého, nalézá se pan prezident, pokud
jde o jeho skutečné motivy, v očích té části národa, která si nemyslí, že
jeho moudrost je nad naše chápání, přibližně ve stejné situaci jako jistý nahý
pohádkový král.

Jinými slovy: bylo-li hlavním cílem vytvoření
„prezidentské“ vlády konečné zašlapání ČSSD do země, pan prezident nemůže být
s výsledkem své ofenzivy spokojen. Odlomil sice z důstojnosti ČSSD další
díl, ale bude-li ta dál sedět ve vládě, bude těžké ovládnout ČT, jmenovat do
různých mediálních rad „osobnosti“ z hnědé části politického spektra, a
obecně uskutečňovat zahraničně-politické a ekonomické záměry Hradu, které by se
s rekonstruovanou vládou podpořenou SPD a KSČM, uskutečňovaly o poznání
snadněji.

Prostě nevýhra. Navíc je zde, i
v důsledku prezidentova letního šlapání po Ústavě, Senátem schválená
ústavní  žaloba. Sněmovna ji sice nepodpoří,
ale i tak zůstane nemilým historickým mementem o působení inženýra Miloše
Zemana v prezidentské funkci.   

Novinky, 23.8.2019

 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..