<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“Cambria Math“;
panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:-536870145 1107305727 0 0 415 0;}
@font-face
{font-family:Calibri;
panose-1:2 15 5 2 2 2 4 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:-520092929 1073786111 9 0 415 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin-top:0cm;
margin-right:0cm;
margin-bottom:8.0pt;
margin-left:0cm;
line-height:107%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:Calibri;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:11.0pt;
mso-ansi-font-size:11.0pt;
mso-bidi-font-size:11.0pt;
font-family:Calibri;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
.MsoPapDefault
{mso-style-type:export-only;
margin-bottom:8.0pt;
line-height:107%;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Premiér Andrej Babiš
přednesl na summitu OSN projev, v němž vykreslil Českou republiku jako úspěšnou,
aktivní zemi, která po předchozích chybách nyní rychle bohatne. Den po jeho
projevu se ale v Praze konal Summit architektury a rozvoje, jehož jedním
cílem bylo upozornit, že je u nás téměř nemožné cokoliv rychle postavit, od
dostupného kvalitního bydlení až po novou dopravní infrastrukturu.
Babiš si vybral pro
svůj optimistický pohled statistiky, jako je dobrá bezpečnost (ČR je sedmá na
světě), nízká míra nezaměstnanosti, nízký státní dluh. Nebo údaj, že je naše
země podle jedné nedávné studie čtyřiadvacátá v kvalitě života ze 140
hodnocených zemí.
Developer Dušan
Kunovský a architekt Josef Pleskot v televizním rozhovoru u příležitosti Summitu
architektury a rozvoje ovšem uváděli i jiné, zdaleka ne tak „růžové“ údaje.
Kupříkladu, že ČR je na 154. místě na světě v rychlosti stavebních řízení.
Může se tak stát, že současný ekonomický „boom“ po sobě nezanechá žádné
významné stavitelské dědictví tak, jak tomu bylo v minulosti.
Největší překážkou je
nejen stávající legislativa, ale i pomalá, nevýkonná byrokracie. Což dokumentují i srovnávací studie,
v nichž ČR výrazně pokulhává v celkové kvalitě a výkonnosti veřejné
správy za vyspělými zeměmi.
Naše země prostě zatím
nedokázala potenciálu dobré ekonomické situace posledních let dobře využít
k investicím do budoucnosti. Je sice pěkné že se zvyšují platy a důchody,
ale lidé s lepšící se životní úrovní budou také chtít mít kde bydlet,
moderně a rychle cestovat, mít kvalitní kulturní stánky, žít bez neúnosné
ekologické zátěže.
Jenže třeba v hlavním
městě Praze se už léta nedaří dokončit vnitřní i vnější okruh nebo postavit
rychlodráhu či metro na letiště. A Praha nemá ani moderní, architektonicky
odvážnou národní knihovnu, koncertní halu, nebo národní galerii. Důvodem přitom
nejsou jen absurdní tahanice o architektonické soutěže, územní plány a stavební
povolení, ale i jakýsi specificky český konzervativismus, který se drží hesla
„každá odvážnější změna je k horšímu“.
A když už se zdá, že
by se něco odvážnějšího mohlo povést, zmaří to téměř jistě památkáři či jiné
poněkud umanuté spolky, nebo politici. V absurdním dramatu okolo „blobu“
Jana Kaplického navrženého pro novou budovu Národní knihovny se dokonce chtěl
k bagrům přivazovat i prezident Václav Klaus.
Výčet ovšem nekončí
Prahou. ČR není schopná dostavět svoji páteřní dálniční síť, ani začít stavět
vlakové rychlodráhy, takže Německo se nakonec rozhodlo vést svoje dráhy pro
superrychlé vlaky z Berlína do Vídně „objížďkou“ přes Bavorsko. Navíc ve
šlendriánu se leckdy topí i opravy existující infrastruktury. Dostat se rychle
z Prahy do Brna je tak nyní učiněný rébus.
Babiš přišel do
politiky se slibem, že „věci zařídí“. Pokud jde o smysluplné investice a
zrychlení těžkopádných byrokratických procedur, moc se toho ale zatím nestalo.
Od roku 2018 platí sice novela zákona o zrychlení výstavby dopravní
infrastruktury, ale na rozsáhlejší příznivé dopady kupříkladu snadnějšího
vyvlastňování pozemků si budeme muset počkat. A nový stavební zákon, schválený
vládou, který by prý měl zkrátit současnou průměrnou délku stavebního řízení
z 5,4 roku na jeden rok, začne, budeme-li mít štěstí, platit prý od roku
2021. Mnoho lidí by si na to ale asi
nevsadilo.
Jisté je, že reálné
výsledky Babišova vládnutí tak zatím zdaleka nenaznačují, že by ČR měla naplnit
vize, které načrtnul ve své knize „O čem sním, když náhodou spím“. Což je
politicky riskantní i pro něj samotného, protože nastupující generace budou
hodnotit i jeho politiku podle toho, jakou jim vytváří budoucí kvalitu života,
nikoliv podle výše sociální dávek. Relativně blahobytný „skanzen“ je spíše pro
ty starší.
Novinky, 27.9.2019