Spor mezi vládní
koalicí a opozicí o schválení daňového balíčku, který přerostl v obstrukci
ze strany opozice, je dobrým příkladem toho, jak si současná opozice nedokáže
zvolit témata a styl jednání, na nichž by veřejnosti předvedla, že její
aktivity jsou smysluplné.
Daňový balíček je
pro většinu veřejnosti technické téma, které nikoho nemobilizuje. Opozice má
sice možná pravdu v tom, že jde o další nesystémové opatření
s nádechem populismu, a že reformovat by se měl celý daňový systém. Jenže
její tažení proti tomuto konkrétnímu daňovému balíčku, který má zvýšit
spotřební daně na alkohol a tabák, jakož i zdanit finanční rezervy pojišťoven,
přičemž jedním z cílů těchto nových daní je zvýšení rodičovského
příspěvku, jen těžko zvýší popularitu opozičních stran ve veřejnosti.
Přispívá k tomu
i chytrá strategie vládní koalice. Ta především zdůrazňuje sociální přínos
přijetí balíčku v podobě zvýšení rodičovského příspěvku, přičemž vcelku
logicky argumentuje, že zdanění zdraví poškozujících substancí, jakými jsou
alkohol a tabák, jakož i zdanění enormních příjmů pojišťoven, jsou kroky, které
by byly prospěšné samy o sobě.
Opozice tvrdí, že
když na mimořádné schůzi, kterou vládní koalice za účelem rychlého schválení daňového
balíčku prosadila, maří schválení balíčku nekonečnými projevy, jde jí především
o to, aby s ní vládní koalice seriózně debatovala o jejích pozměňovacích
návrzích. Jenže případná smysluplnost těchto návrhů se zcela ztrácí ve zvolené
metodě, kterou jsou faktické obstrukce.
Zásadní informací,
kterou si z těžko srozumitelného dění ve Sněmovně vezme větší část
veřejnosti, je, že zatímco se vládní koalice snaží vcelku rozumnými novými
daněmi najít peníze na zvýšení rodičovského příspěvku, opozice se tomu pokouší
z ne úplně jasných důvodů za každou cenu zabránit. Když pak někteří
ministři přidají i mírný „spin“ v tom smyslu, že opozice kope především za
zájmy „nenasytných“ pojišťoven s cílem oddálit přijetí balíčku tak, aby
nezačal platit od 1. ledna 2020, je o negativní emoce ve veřejnosti vůči
opozici postaráno.
Opozice bohužel volí
ke svému zviditelnění i další témata, která popularitě opozičních stran nijak
nepomůžou. Kupříkladu boj s elektronickou evidencí tržeb, v poslední
době pak zejména s rozšířením EET i na další skupiny živnostníků. Opoziční
strany možná sice osloví živnostníky, kterých se to týká, ale pracující
veřejnost, jejíž větší část tvoří zaměstnanci, EET nevidí zdaleka tak kriticky.
Zaměstnanci platí daně a sociální odvody, ať se jim to líbí nebo ne, a EET
mnozí chápou jako systémové opatření, které má zabránit daňovým únikům ze
strany živnostníků.
Vznášet námitky
proti tomu či onomu vládnímu návrhu zákona je zcela legitimní právo opozice, a
voličská jádra různých opozičních stran nejspíš dobře rozumějí tomu, proč má
„jejich“ strana problémy s tím či oním vládním návrhem. Jenže když se
odpor opozičních stran k tomu či onomu vládnímu návrhu, který ve veřejnosti
nevyvolává silné negativní emoce, opakovaně přelévá do obstrukcí či
nekonečných, neplodných debat ve Sněmovně, zbude po zákonité, sněmovní
aritmetikou podtržené porážce opozice nakonec jen pocit, že se bezmocná opozice
zase jednou zachovala zbytečně hystericky, a možná tudíž kope za nějaké skryté
lobbistické zájmy.
Novinky, 1.11.2019