<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“Cambria Math“;
panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:3 0 0 0 1 0;}
@font-face
{font-family:Calibri;
panose-1:2 15 5 2 2 2 4 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:-536859905 -1073732485 9 0 511 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:“Calibri“,sans-serif;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;
mso-fareast-language:EN-US;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-family:“Calibri“,sans-serif;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;
mso-fareast-language:EN-US;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 72.0pt 72.0pt 72.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
V současném ekonomickém boomu si už asi málokdo vzpomene, že ještě
v roce 2013 se Česká republika potýkala s důsledky ekonomické krize,
která byla důsledkem světové finanční krize z roku 2008. Kvůli politické
nestabilitě po pádu vlády Mirka Topolánka uprostřed českého předsednictví
Evropské unie v na jaře roku 2009, následnému nemastnému neslanému
působení vlády odborníků Jana Fischera a zejména pak kvůli politice radikálních
škrtů vlády Petra Nečase, byly u nás dopady krize horší než v okolních
zemích. Radikální obrat k lepšímu nenastal ani během působení další vlády
odborníků, vedené Jiřím Rusnokem, kterou vytvořil po pádu Nečasovy vlády bez
ohledu na Poslaneckou sněmovnu prezident Miloš Zeman.
Mírný ekonomický růst byl sice obnoven v roce 2010 a 2011, ale za cenu
obrovitých schodků v hospodaření země. Zpět k trvalému ekonomickému
růstu a relativní politické stabilitě dovedla zemi po předčasných volbách
v říjnu 2013 až vláda Bohuslava Sobotky, která vznikla po průtazích
zaviněných prezidentem 29. ledna 2014. V této době před šesti lety vláda
připravovala svůj program, s nímž pak uspěla při hlasování o důvěře 18.
února 2014.
Sociální demokracie, která v předčasných volbách zvítězila
s těsným náskokem před hnutím ANO Andreje Babiše, měla v koaliční
vládě 8 křesel, včetně premiéra, ministra zahraničí a ministra vnitra. ANO
získalo 6 křesel, včetně důležité pozice ministra financí pro Babiše. Třetím
koaličním partnerem byli lidovci se třemi vládními křesly.
Země se vrátila k ekonomickému růstu ve výši 2,7 procenta hrubého
domácí produktu už v roce 2014, v následujícím roce růst dosáhl téměř
šesti procent. Klesaly i schodky v hospodaření státu, v roce 2016
země dokonce hospodařila s přebytkem více než 60 miliard korun.
Dobré výsledky Sobotkovy vlády je užitečné si dnes připomenout
z několika důvodů. Tak především, ačkoliv nejsilnější vládní strana, ČSSD, se nakonec stala obětí
obecnějšího trendu, v němž tradiční strany, které stály v čele české
ekonomické a politické transformace, po
ekonomické krizi z roku 2008 a celé řadě korupčních skandálů, začaly
oslabovat, byla to vláda této tradiční strany, která zemi definitivně vyvedla
z krize. A to navzdory anti-politickým a anti-stranickým sloganům,
s nimiž vtrhl do politiky právě Babiš. Ačkoliv Babišův PR aparát dokázal
celou řadu úspěchů během vládnutí Sobotkova kabinetu připsat v očích
veřejnosti hnutí ANO, skutečností je, že priority vládnutí určovala ČSSD a jeho
relativně civilizovaný tón sám Sobotka.
Podstatné též je, že Sobotka dokázal navzdory neustálému tlaku Hradu a
zemanovské páté kolony ve vlastní straně, jakož i navzdory konfliktům
s hnutím ANO, konkrétně s Babišem, udržet vládu po celé čtyři roky.
Možná ke své škodě. Kdyby totiž Babiše, kterého kvůli jeho skandálům nakonec
vytlačil z vlády až několik měsíců před volbami v roce 2017, donutil
k odchodu z vlády už v březnu 2016, kdy Babiš na mimořádném
zasedání Sněmovny ke kauze Čapí hnízdo otevřeně přiznal, že lhal o vlastnické
struktuře Čapího hnízda, protože prý chtěl chránit svoje děti, mohli Sobotka i
ČSSD dopadnout lépe.
Důležitým přínosem Sobotkovy vlády bylo i přijetí některých protikorupčních
opatření. A ačkoliv i v tomto případě si hlavní zásluhy za ně připsal
Babiš, který do politiky přišel pod praporem boje s korupcí, skutečností
je, že byly výsledkem práce celé vlády.
Pomineme-li opakované konflikty s Babišem, přijala vláda vytvořená
Sobotkou řadu opatření, které přispěly k trvalejšímu ekonomickému růstu,
z něhož dnes politicky těží Babiš.
Otázka, která se nad hodnocením Sobotkovy vlády, i Sobotky, i dnes vznáší,
zní, zda Sobotka kvůli udržení ekonomické i politické
stability neobětoval v podobě spoluvládnutí s trestně stíhaným
politikem, který byl už tehdy v nemalém konfliktu zájmů, principy, jejichž
důsledná obhajoba mohla sice zapříčinit jistou politickou nestabilitu (a
ohrozit dobré ekonomické výsledky vlády), ale alespoň částečně by zmírnila
hodnotový marasmus, v němž se dnes česká politika a společnost navzdory
šlapajícímu hospodářství nacházejí.
ČRo Plus, 6.2.2020