Evropská komise vydala svoji druhou výroční zprávu o stavu právního státu v členských zemích Evropské unie. Představila ji místopředsedkyně EK Věra Jourová, která má monitorování stavu právního státu ve svém portfoliu.
Nejhůře jsou na tom podle EK Maďarsko a Polsko, které mají s dodržováním principů právního státu už několik let celou řadu problémů. Kritice se nevyhnula ani Česká republika kvůli malé schopnosti bránit konfliktu zájmů.
Reakce těchto států na konkrétní závěry zprávy teprve přicházejí, ale už teď je jasné, že se ponesou ve stejném duchu jako reakce na jakoukoliv předchozí kritiku ze strany Bruselu. Evropská komise se prý plete do vnitřních záležitostí zmíněných zemí, které údajně mají výsostné právo rozhodovat o tom, jaké zákony přijímají.
Polský ústavní soud má nyní dokonce rozhodnout o tom, zda je polská ústava nadřazená evropskému zákonodárství. Mezitím se Polsko odmítlo řídit některými rozhodnutími Evropské komise. A nejnověji se odmítá podřídit rozhodnutí Evropského soudního dvora, podle nějž je v rozporu s principy právního státu existence disciplinární komory polského nejvyššího soudu.
V argumentaci středoevropských zemí, že EU nepřípustně zasahuje do jejich vnitřních záležitostí, se ovšem opakovaně rozmlžuje skutečnost, že jsou členy EU o své vůli, nikoliv z donucení. Už při vstupu se zavázaly k dodržování principů právního státu, a všechny také nakonec pomohly schválit Lisabonskou smlouvu, na jejímž základě EK může vyvolat řízení se zeměmi, které zmíněné principy porušují. Může to teoreticky vyústit až do odejmutí hlasovacích práv té které zemi.
Schválení této sankce ovšem vyžaduje jednomyslnost, což toto řízení činí do jisté míry bezzubým, pokud si nejméně dvě členské země při porušování principů právního státu takříkajíc kryjí záda. I proto byl při schvalování obřího záchranného balíku nově přijat i mechanismus, podle kterého lze zemím, které nedodržují společná pravidla, zastavit vyplácení dotací. Navíc už mnoho let platí, že pokud v určité věci rozhodne proti té které členské zemi Evropský soudní dvůr, lze ji až do ukončení sporného chování pokutovat.
Když tedy nyní Polsko, Maďarsko nebo Česká republika argumentují, že EU nepřípustně zasahuje do jejich vnitřních záležitostí, a odmítají se rozhodnutími Evropské komise nebo Evropského soudního dvora řídit, riskují nemalé finanční sankce. Unie je jako pečlivě sestavený a vyladěný obří stroj bez emocí. Po kroku jedna následuje v případě, že krok jedna nesjednal nápravu, krok dvě, a pak případně další.
Polský ústavní soud samozřejmě může v rozporu se vstupní smlouvou přijmout rozhodnutí, že polské zákony a ústava jsou nadřazené evropským. Maďarsko může tvrdit, že jeho legislativa diskriminující sexuální menšiny nebo útočící na neziskový sektor je jeho věcí. A český premiér Andrej Babiš může opakovaně útočit na EK a EP, že se nepřípustně vměšují do našich vnitřních věcí, když kritizují jeho o konflikt zájmů.
Zmíněné země ale mají nakonec jen dvě možnosti. Buď mohou z EU vystoupit, a pak si jejich vlády opravdu mohou dělat, co chtějí, anebo budou čelit nemalým finančním sankcím a dalším postihům ze strany exkluzivního klubu, do nějž dobrovolně vstoupily.
Pokřik maďarských, polských a českých vládních politiků i představitelů euroskeptických i protievropských stran na tom nic nezmění. Rétoriku, že pravidla hry, která Brusel vynucuje, nejsou prý zase až tak jasná, a my máme právo je interpretovat podle svého, evropský Západ, odkud k nám plynou stamiliardy, stále více odmítá dokonce i jen poslouchat.
I proto by neměli politici v našem regionu brát na lehkou váhu nedávná slova nizozemského premiéra Marka Rutteho na summitu EU, že pokud Maďarsko bude přijímat zákony, jako jen nedávný, diskriminující sexuální menšiny, mělo by raději vystoupit z EU. Zdá se, že pohár západoevropské trpělivosti s naším regionem začíná přetékat, a Brusel má nyní k dispozici i bolestivé finanční sankce.
ČRo Plus, 22.7.2021