Hlavním svorníkem vlády koalic Spolu a PirStan, v níž má být zastoupeno pět stran, je Andrej Babiš. A zprostředkovaně též prezident Miloš Zeman.
Obě koalice vznikly před volbami především v reakci na skutečnost, že v čele vlády stál trestně stíhaný oligarcha s nedemokratickými choutkami, který svým chaotickým počínáním značně přispěl k tragickému průběhu epidemie nemoci covid-19 u nás. K vytvoření těchto koalic značně přispěl i tlak občanské společnosti, reprezentované především hnutím Milión chvilek pro demokracii.
Jelikož Babiš by se jen těžko stal premiérem bez vydatné pomoci prezidenta Zemana, který neváhal za tímto účelem ohýbat ústavu, vznikla obě koaliční spojenectví nepřímo i jako reakce na počínání Zemana. V obecnější rovině se pak obě koalice pod praporem obrany liberální demokracie a právního státu vymezily proti postkomunistickému táboru reprezentovanému Babišem a Zemanem.
Jejich společný vládní projekt je tudíž chtě nechtě poháněn především nutností postavit hráz Babišovi a Zemanovi. Změna, kterou vznikající vládní koalice nabízí, nespočívá primárně v zásadních reformách v různých oblastech ekonomiky a společenského života, ale v nabídce jiného stylu a hodnot, které jsou částečně definovány jako protiklad toho, co zastávali Zeman, Babiš a jejich voliči.
Protože se vládní koalice pokouší o zásadní posun v české politice směrem od postkomunismu k demokratické modernitě, nelze vyloučit, že se prezident Zeman coby poslední pilíř odcházejícího systému po porážce Babiše ve volbách pokusí projekt vládní koalice pěti stran zmařit. Ale na vznikající vládní koalici čeká několik nástrah, i když nakonec bude vládnout.
Konec Zemanova prezidentství, odchod Babiše z politiky
Odhodlání pěti stran pokračovat ve společném vládnutí může značně oslabit změna v prezidentském postu. Pokud by Zemana (ať už v řádném termínu nebo v předčasných volbách) nahradil politik, který se bude hlásit v obecné rovině k principům liberální demokracie, právnímu státu a lidským právům, a nebude se jako Zeman uchylovat k ústavně sporným postupům, pak může odhodlání pěti stran vládnout společně značně oslabit.
Je v tom ukryt jistý paradox: vládní koalice sice dozajista udělá vše proto, aby se podařilo prezidentem zvolit kandidáta, který reprezentuje výše zmíněné hodnoty, ale dosažení tohoto cíle může oslabit jejich jednotu.
To samé platí o případném odchodu Babiše z politiky. Ten sice tvrdí, že chce v čele opozice vytrvat až do příštích voleb, ale tyto plány může zmařit kupříkladu obžaloba v kauze Čapí hnízdo a následná soudní jednání nebo vyšetřování amerických a francouzských orgánů Babišových transakcí odhalených zveřejněním takzvaných Pandora Papers.
A nedá se vyloučit, že se vyšetřovatelé zaměří i na další případy Babišova potenciálně nelegálního jednání nyní, když nebude v čele vlády. Oligarchu taky může pobyt v opozici jednoduše omrzet, zejména pokud zjistí, že jeho preference výrazně nerostou.
V případě Babišova odchodu z politiky by následoval rychlý rozpad hnutí ANO coby projektu jednoho muže. A vedle voličských přesunů, které by krach ANO vyvolal, by nepochybně též oslabil odhodlání pěti stran zůstat pohromadě až do konce volebního období. To ale mohou oslabit i programové rozpory bez ohledu na politickou budoucnost Babiše.
Evropská politika
Jeden z potenciálních konfliktů se týká Evropské unie. Vládními partnery euroskeptické ODS jsou čtyři strany, které mají k EU mnohem pozitivnější vztah. Tři z nich—TOP 09, lidovci a STAN—jsou členy frakce evropských lidovců, Piráti jsou členy frakce Evropští zelení/Evropská svobodná aliance. ODS je na druhou stranu členem euroskeptické frakce Evropští konzervativci a reformisti, kam patří i polská strana Právo a spravedlnost Jaroslawa Kaczynského. Před brexitem byli členy této frakce i britští Toryové.
Už tyto poziční rozdíly ve vztahu k současné praxi a budoucnosti EU v sobě obsahují potenciál pro budoucí konflikt. Ten se může vyjevit kdykoliv, když se vláda bude muset postavit čelem k nějaké velké evropské výzvě. Kupříkladu k případnému projednávání společné evropské azylové politiky.
ODS už při přípravě programového prohlášení fakticky vetovala pokusy ostatních čtyř stran postavit se alespoň částečně konstruktivně k otázce přijetí eura. A byla dokonce i proti návrhům, aby si vláda dala alespoň za cíl připojit se k Evropskému měnovému systému, což je předstupeň členství v eurozóně.
Pro vládní strany tak bude složité hledat na zásadní evropské otázky společné odpovědi. Potenciálně problematická může být pro ODS v tomto kontextu i skutečnost, že ministerstvo zahraničí a post ministra pro evropské záležitosti budou zastávat politici Pirátů (zahraničí) a STAN (evropské záležitosti). Tedy dvou „euro-optimistických“ stran.
Visegrád
Konflikty čekají vládní koalici nepochybně i ve vztahu k visegrádské spolupráci, konkrétně pak ve vztahu k Polsku a Maďarsku. Zatímco ODS přechází nedemokratické dění v obou zemích s velkou mírou bohorovnosti, a pro některé kontroverzní kroky polské a maďarské vlády má dokonce pochopení, Piráti na druhém konci vějíře vládních stran jsou k dění v obou zemích kritičtí.
Jelikož visegrádská spolupráce je jednou z oblastí, v níž se přímo angažuje i premiér, může snadno dojít ve vztahu k Visegrádu ke sporům mezi Piráty ovládaném ministerstvem zahraničí a premiérem z ODS. V budoucnosti může tyto rozpory prohloubit i prezident—zejména pokud by to byl někdo, kdo stejně jako Piráti (ale i STAN a částečně i TOP 09 a lidovci) zaujímá kritické postoje k dění v Polsku a Maďarsku.
Daně
ODS bude mít v současné vládě většinu ekonomických postů. Pravděpodobný ministr financí Zbyněk Stanjura tvrdí, že státní dluh i obrovské rozpočtové deficity lze zkrotit šetřením na výdajové straně rozpočtu.
Jenže celá řada expertů upozorňuje, že škrtání nebude stačit. A navíc přílišné škrtání by mohlo u mnoha voličů vyvolat—pro vládu nikoliv příznivé—reminiscence na nepromyšlené škrty vlád vedených ODS po světové finanční krizi v roce 2008.
Ostatní strany vládní koalice budou dozajista nejen pečlivě sledovat nálady veřejnosti, ale i racionalitu přijatých úsporných opatření. Zejména Piráti byli s ODS v ostrém střetu, už když ODS pomohla Babišovi začátkem tohoto roku schválit daňovou reformu, v jejímž důsledku stát čelí každoročnímu daňovému výpadku ve výši více než 100 miliard korun.
Konflikt může snadno vypuknout v otázce dalšího fiskálního postupu i mezi ODS a lidovci, kteří mají dostat ministerstvo práce a sociálních věcí. To spravuje sociální programy, které mohou v důsledku necitlivých úspor utrpět, což by se samozřejmě mohlo podepsat na renomé strany, která bude mít v čele ministerstva svého člověka.
Kulturně-politické nástrahy
Rozdíly mezi jednotlivými stranami vládní koalice se ale mohou—možná nejvýrazněji—projevit v rozdílných přístupech ke kulturně-politickým otázkám, jako je manželství pro všechny, Istanbulská smlouva, politika inkluze či respekt pro diverzitu.
Na jedné straně stojí konzervativní strany—zejména ODS a lidovci—na straně druhé pak STAN a Piráti. TOP 09 se na této škále pohybuje spíše někde uprostřed, přičemž její vedení, speciálně pak předsedkyně strany Markéta Pekarová-Adamová zastává spíše liberální postoje.
Ačkoliv se vládní koalice, zdá se, dohodla, že strany ponechají v hlasováních o těchto otázkách svým poslancům volnou ruku, nelze očekávat, že se tím problém plně vyřeší. Postoje ke kulturně-politickým tématům se totiž chtě nechtě přelévají i do zahraniční politiky.
První vlaštovky rozporů můžeme vidět už teď. Pekarová-Adamová kupříkladu napsala na Twitteru ke smrti polské ženy, kterou nechali lékaři zemřít kvůli restriktivním potratovým zákonům toto: „Středověk neskončil, středověk trvá. Zpřísňování potratů má v Polsku zřejmě první oběť. Lékaři čekali na samovolné odumření plodu a žena bohužel zemřela na sepsi. Respektujme prosím právo žen na své rozhodnutí, důvěřujme jim a v případě potřeby pomáhejme, ale neohrožujme je!“
Až se Pekarová-Adamová stane za vládní koalici předsedkyní Sněmovny, tedy třetím nejvyšším ústavně postaveným činitelem, je jisté, že taková prohlášení budou mít zahraničně-politické dopady, a bude tedy hodně záležet na tom, zda ji podpoří i ostatní koaliční strany. Není přitom jisté, že od ODS a lidovců může podporu očekávat.
Vládnutí vznikající vládní koalice tedy možná není běh na dlouhou trať. Je to spíše účelové spojenectví, které drží dohromady více vnější tlak, než vnitřní programová shoda. Pokud by ale z politiky zmizeli oba představitelé postkomunistického tábora, Zeman a Babiš, nemusí být pro další vývoj české politické scény úplně špatné, pokud přinejmenším některé strany vznikající vládní koalice půjdou vlastní cestou.
Deník Referendum, 7.11.2021