Poslanecká sněmovna nedávno odhlasovala, že v letošním rozpočtu prezidentské kanceláři odebere 30 milionů korun. Důvodem bylo odsouzení ředitele Lesní správy Lány Miloše Baláka v souvislosti s ovlivňováním zakázek v lánské oboře.
Ten byl pravomocně odsouzen k tříletému vězení, prezident Zeman mu ale vzápětí mu udělil milost. Argumentoval, že Balák se ve funkci osvědčil, a že soudní řízení prý mohlo být ovlivněné tím, že pracuje právě pro něj. Balák tak ve funkci zůstal a dál spravuje majetek v hodnotě několika miliard korun.
Leckdo ocení, že Sněmovna reagovala na skutečnost, že Lesní správu Lány dál vede člověk, kterému soud prokázal machinace se svěřeným majetkem, alespoň osekáním rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky (KPR), pod níž Lesní správa Lány spadá. Kancléř Vratislav Mynář, jehož je Balák podřízeným, tak bude muset při financování aktivit Hradu šetřit.
Bohužel krok Sněmovny je nesystémový. A také může vypadat jen jako odplata současné sněmovní většiny vůči Hradu, který si pod vedením Mynáře počíná arogantně, a pohybuje se na hraně zákona. Nebo v případě Baláka za ní.
Systémové řešení
Český prezident je ústavně neodpovědný, za výkon většiny jeho pravomocí odpovídá vláda. Přesto dnes už zastaralý zákon 114/1993 sb., o Kanceláři prezidenta republiky, v podstatě prezidenta a jeho tým vyjímá ze systému státní správy a svěřuje mu dohled na fungování příspěvkových organizací, které spravují majetek v hodnotě miliard korun.
KPR není v zákoně výslovně označena jako správní úřad nebo orgán státní správy. Nejde tedy o služební úřad, který podléhá zákonu o státní službě, a prezident má tudíž, pokud jde o jmenování nejvyšších úředníků KPR, volnou ruku. Což je ve srovnání s režimem, kterému podléhají jiné instituce státní správy, včetně ministerstev, zcela nesystémové.
KPR je tak trochu státem ve státě. Její nejvyšší úředníci mohou argumentovat, že podléhají jen prezidentovi, což Mynář a další také opakovaně zdůrazňují. A aby byla situace ještě více absurdní, dopustí-li se některý z vysoce postavených prezidentových spolupracovníků korupčního jednání, ústavně neodpovědný prezident může jednoduše využít své monarchistické pravomoci, a bez kontrasignace členem vlády daného úředníka omilostnit.
Systémovým řešením by tak bylo nejen podmínit milosti ústavně neodpovědného prezidenta kontrasignací člena vlády, ale také zásadní změny v institucionální architektuře a fungování toho, co je známo jako Hrad.
Ten tvoří kromě přímo voleného prezidenta a KPR i příspěvkové organizace Správa Pražského hradu a Lesní správa Lány. Zvláštní postavení má Vojenská kancelář prezidenta republiky, která podléhá jak prezidentovi, tak ministerstvu obrany.
Nejvyšší úředníky KPR si „ústavě neodpovědný“ prezident vybírá sám, bez souhlasu vlády. Důležitá je zejména funkce ředitele KPR, kterému se u nás říká „kancléř“. Ten a jemu podřízení ředitelé Správy pražského hradu a Lesní správy Lány totiž odpovídají za nakládání s rozsáhlými majetky a nemovitostmi v obou příspěvkových organizacích.
Jelikož za výkon funkce prezident nese odpovědnost vláda, je poněkud nelogické, že úředníkům jmenovaným bez souhlasu vlády prezidentem, svěřuje stát odpovědnost za obrovské majetky. Není jasné, proč je nespravuje nějaký úřad podřízený přímo vládě–kupříkladu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Prezident by neměl být prostřednictvím svých nejvyšších úředníků v roli správce rozsáhlých majetků. Hlava státu i KPR by ve světle ústavní konstrukce českého prezidentství jako „ústavně neodpovědného“ měli být na Pražském hradě i v Lánech jen dočasnými nájemníky.
Pokušení
Současná konstrukce přímo nahrává majetkovým čachrům. Pokud se prezident obklopí lidmi, kteří v tom, že KPR má prostřednictvím příspěvkových organizací na starost obrovské majetky, vidí příležitost k vlastnímu obohacení, je velmi těžké jim v tom zabránit.
Možností je spousta—od ovlivňování zakázek, za něž byl odsouzen Balák, až po netransparentní pronájmy hradních prostor „přátelům“ nebo sponzorům prezidentské kampaně. Podobně je tomu s možnostmi nechat „spřátelené“ organizace a jedince využívat reprezentativní hradní prostory pro různé PR a společenské akce.
To, že prezident je podle zákona o KPR vedle své politické funkce i jakýmsi dočasným majitelem rozsáhlých majetků a nemovitostí, které využívá ke svému úřadování, vystavuje hlavy státu, popřípadě lidi okolo nich, nemalému pokušení.
Už Václav Havel tak trávil nemálo času tím, že vedle svých politických povinností hrál roli jakéhosi vrchního hradního architekta a arbitra vkusu. Na Hradě prosadil některé přestavby a úpravy, které by jako pouhý „nájemník“ v nemovitostech spravovaných vládou, která za výkon jeho funkce odpovídá, prosadit nemohl. Do menších úprav se pustil i prezident Václav Klaus.
Miloš Zeman pro změnu rozhodl o těžko obhajitelných omezeních vůči návštěvníkům Hradu. A lidé okolo něj si počínají, jako by jim Pražský hrad a lánský zámek patřily.
Když už chtějí zákonodárci na těžko uvěřitelné dění na současném Hradě reagovat, je „trest“ v podobě krácení hradních financí jen symbolická náplast, která neléčí příčiny současného stavu. I každého příštího prezidenta činí současná právní konstrukce fungování Hradu zranitelným. A také zcela zbytečně přidává k výkonu prezidentské funkce monarchické prvky, které k roli prezidenta parlamentní demokracie nepatří.
Deník Referendum, 21.10.2022