Šest měsíců před volbami do Sněmovny předseda ODS Václav Klaus rozehrál na několika frontách politické představení, které by mělo být varováním pro ty politiky sociální demokracie i čtyřkoalice, kteří si vážně myslí, že koalice s ODS je možná.
V zahraničí předseda ODS svými názory na Evropskou unii poškozuje Českou republiku. Na domácí frontě Klaus, jeden z nejvyšších ústavních činitelů, zpochybňuje nezávislost orgánů činných v trestním řízení a soudů, když mluví o kriminalizaci podnikatelů.
Také setkání Klause s Vladimírem Železným pár dní poté, co byl televizní magnát propuštěn z cely předběžného zadržení, je skandální v kontextu Klausových prohlášení, že úspěšní podnikatelé jsou kriminalizováni. Klausovi nijak nevadí, že Železného podnikání by mohlo brzy přijít české daňové poplatníky na velké peníze. Není divu, že Železný je přesvědčen, že Klaus by byl skvělým prezidentem. Pokud by se dostal na Hrad, mohli bychom se dočkat toho, že v souladu se svým přesvědčením zastaví Klaus trestní stíhání všech těch, které považuje za neprávem „kriminalizované“.
Pády bank, tunelování a další druhy ekonomické kriminality, které se rozmohly za Klausovy vlády, budeme muset nakonec zaplatit z větší části my, daňoví poplatníci. Konsolidační agentura momentálně „obhospodařuje“ několik set miliard nesplacených dluhů. Klaus se k tomuto dědictví své vládní minulosti nehlásí a dokonce útočí na ty, kteří tyto ekonomické zločiny vyšetřují.
Protože Klaus ví, že jeho šance být zvolen v přímé volbě jsou mizivé a jeho jedinou šancí, jak se stát prezidentem, je parlamentní politický obchod po příštích volbách, zablokovala jeho strana, spolu s komunisty, ústavní návrh na změnu volby prezidenta z nepřímé na přímou. Co na tom, že 80 procent lidí v této zemi, včetně většiny voličů ODS, by si přálo volit prezidenta přímo.
Pro Českou republiku je Klaus stále větším problémem i v zahraničních vztazích. Jeho euroskeptická prohlášení jsou vnímána s údivem v členských zemích EU i v Bruselu. Pokud taková prohlášení Klaus činí jako soukromá osoba, například na seminářích, je to jeho věc. Pokud ale Klaus v roli předsedy Poslanecké sněmovny pronese v Evropském parlamentu projev zpochybňující integrační procesy, zpochybňuje zahraniční politiku země.
Klausův postup v této kauze dobře osvětluje jeho přístup k standardní demokracii. Ačkoliv se tímto pojmem neustále ohání, on sám se chová nestandardně, kdykoliv mu to vyhovuje. Ačkoliv Klaus nedostal od parlamentu žádný mandát zneužít svého projevu (v rozporu s oficiální pozicí ČR) k útoku na evropskou integraci, klidně tak učinil. Přitom jenom několik dní před tím se omluvil Petru Pithartovi z účasti na Senátem pořádaném veřejném slyšení k zahraniční politice s tím, že nemá od Sněmovny mandát k vystoupení!
Když Miloš Zeman nedávno řekl, že někteří západní politici tvrdí, že Česká republika v čele s Klausem do EU nevstoupí, byl osočen jako mluvka. Bohužel Zeman tehdy měl pravdu. Jestliže si někteří politici ČSSD myslí, že by skutečně mohli Klause v rámci vládní koalice „uhlídat“ a zabránit mu, aby nakonec ještě nezmařil náš vstup do EU, mýlí se. Stejný pozor by si měli dát politici čtyřkoalice. Ti z nich, kteří s Klausem spolupracovali v jeho vládách a kteří si dnes myslí, že by s ním vyšli lépe, by si ve světle Klausových posledních kroků měli rychle přestat dělat iluze, že by tomuto nejschopnějšímu demagogovi na české politické scéně byli tentokrát rovnocennými soupeři.
Právo – 8. 12. 2001