V předvolební horečce se čeští politici předhánějí v tom, kdo pronese silnější slova na obranu Benešových dekretů. Do nacionalistického třeštění se zapojili i někteří dříve rozumní politici České strany sociálně demokratické a zcela splynuli s národně socialistickým křídlem strany.
Předseda ČSSD Vladimír Špidla na tiskové konferenci 25.3. řekl, že na českém postoji k dekretům nezmění nic ani omluva předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernda Posselta za příkoří, která způsobili Čechům sudetští Němci.
Stínový ministr zahraničí za Občanskou demokratickou stranu Jan Zahradil se pro změnu rozčílil na Evropský parlament za to, že v projednávaném hodnocení České republiky se věnuje z velké části Benešovým dekretům a Českou republiku nijak nešetří. „Vzor rezoluce je velmi protičesky zaměřen. Je to výraz bohorovnosti poslanců Evropského parlamentu, který si myslí, že parlament může interpretovat dějiny po svém,“ pravil Zahradil.
Zahradil i další čeští nacionalisté jsou evidentně přesvědčeni, že právo interpretovat české dějiny máme jen my, Češi. Když řekneme, že dekrety jsou „vyhaslé“, jsou prostě vyhaslé. Když řekneme, že vyhnání sudetských Němců bylo spravedlivým aktem, bylo spravedlivým aktem.
A když na základě svých vlastních „právních“ analýz dospějeme k názoru, že dekrety nejsou v rozporu s evropským právem, nejsou v rozporu s evropským právem.
Ve skutečnosti je Česká republika v těžké defensivě a její pozice je den ze dne horší. Pokud budeme chtít vstoupit do Evropské unie, s dekrety nakonec bude nutné něco udělat–třeba jen symbolicky. Českým politikům to zatím nedochází a bohužel to nedochází ani mnohým rozvášněným občanům, kteří by Českou republiku v EU rádi viděli.
Největší potíž se současným předvolebním nacionalistickým třeštěním spočívá v tom, že čeští politici vytvářejí hustý politický smog, který jim a občanům nejen znemožňuje vidět věci jasněji, ale který nebude snadné rozehnat ani po volbách. Až dojde na lámání chleba a Česká republika bude donucena se dekretům postavit čelem, mnozí čelní politici budou svými dnešními neústupnými postoji a rozdmýcháváním nacionalistických vášní diskvalifikováni. Sousedi České republiky i samotná EU je pak už jen těžko budou brát vážně. Možná si dokonce uvědomí to, co zatím říkají jen některé sudetoněmnecké organizace–tedy, že tato země pravděpodobně není na členství v EU zralá.
26. 3. 2002