V polemice s mým článkem v Právu (Nerozborná opozice, 23. 9.), v němž upozorňuji na pozoruhodnou jednotu údajně levicových komunistů a údajně pravicových občanských demokratů v boji proti současné vládě, jakož i na populisticko-nacionalistickou podobnost mezi oběma stranami, mne předseda ODS Václav Klaus, též v Právu, obviňuje z lhaní (Pan Pehe bezostyšně lže, 23. 9.). Vyzývá mě, abych veřejně doložil svá tvrzení, že během vládní krize okamžitě nabízel ČSSD jednání o vládní koalici, a že varuje před nebezpečím levicového puče.
Nuže, například podle zprávy ČTK z 16. 9., třetí den po vypuknutí vládní krize, „ODS podle svého předsedy Václava Klause. neodmítá jednání se sociální demokracií o variantě velké koalice obou stran.“ Klaus o den později v LN doslova napsal: „Pro nás nepadá v úvahu, že bychom vyjednávali s Vladimírem Špidlou. Ten ať si vyjednává s komunisty. Kdyby v ČSSD zvítězil realistický proud a v jeho čele by byl realistický politik, považovali bychom za nezbytné předvést svou státotvornost a jednat. Žijeme ve světě poměrného volebního systému, ač jsme dělali maximum pro to, aby byl změněn, a víme, že tento systém vyžaduje hledání spolupráce politických stran. Toho se v žádném případě nezříkáme.“
Nelze se nezeptat, co vlastně Václav Klaus ČSSD těmito výroky nabízel, když ne koaliční spolupráci? Kromě toho, že de facto vybízel „realistické síly“ v ČSSD, nostalgické po časech opoziční smlouvy, aby svrhly Špidlu, chtěl si snad s „realistickou“ ČSSD jenom nezávazně „státotvorně“ povídat? Řekne-li politik, že neodmítá jednání o koalici, říká de facto svému potenciálnímu koaličnímu partnerovi, že mu nabízí jednání o koalici. Politik, který by o koalici s ČSSD nestál, by prostě řekl, že o ni v žádném případě nestojí.
Klaus prostě jako obvykle mlží, tvrdě, že slůvka, která použil, neznamenala přesně to, co znamenala. Má v tom praxi. Zatímco veřejnosti léta prodával liberalismus, praktikoval bankovní socialismus. Z obyčejné vnitrostranické půtky zaviněné skandálním financováním strany (o kterém Klaus údajně téměř nic nevěděl) se stal „sarajevský atentát“. Pak přišla „mobilizace“ proti ČSSD, se kterou se po volbách bystře spojil v „opoziční smlouvě“.
Václav Klaus vskutku v poslední době nepoužil obrat „levicový puč“. Mluvil o levicovém „zvratu“. Pojem „puč“ jsem použil já, neboť lépe vyjadřuje to, o čem Klaus v poslední době skutečně mluví.
Posuďme sami. V článku v Mladé Frontě Dnes z 18. 9. Klaus píše: “ … nastává další fáze již řadu let trvajícího pokusu o zvrat, v našich dějinách mimořádně vzácného směřování České republiky doprava, které bylo umožněno a nastartováno listopadem 1989 a tehdejším zprofanováním socialismu všeho druhu. Levici a jejím vědomým či nevědomým společníkům v tzv. nezávislých strukturách občanské společnosti (a i v některých středových stranách) se od té doby až dosud nepodařilo u nás znovu nastolit socialistické poměry, ač se o to velmi snažili.
Nepodařilo se jim to provést při prvním velkém pokusu v roce 1997, ale ani v letech po roce 1998, kdy to znemožnil politický tah zvaný Opoziční smlouva. Cíl jejich dlouhodobého úsilí byl a je však více než zřejmý: provést zásadní politický obrat a do dominantní pozice v zemi postavit levici, tedy ČSSD a komunisty.“
Tvrzení o pokusech „provést zásadní politický obrat“ s cílem „nastolit znovu socialistické poměry“ za účasti komunistů, kterých se účastní (demokratická) levice, občanská společnost a část středových stran, je natolik nesmyslnou a paranoidní konstrukcí, že není hodno politologické polemiky.
Klaus se mne snaží usvědčit ještě z další lži, tentokrát o jednotě opozice. Říká, že z výsledku hlasování ve Sněmovně vyplývá, že ODS hlasuje s komunisty nejméně často. Je ovšem nepodstatné, že se ODS a KSČM neshodnou například na zákonu o odpadech. Jde o zásadní hlasování a zásadní věci, jako jsou důvěra vládě, daňové zákony, či postoje obou stran k EU.
Ostatně o tom, do jaké míry se ODS a KSČM liší, se budeme moci přesvědčit již brzy, během hlasování o státním rozpočtu. A pokud Václav Klaus nebude na prosincovém sjezdu ODS odeslán na zasloužený politický odpočinek, vzácné shody mezi ODS a KSČM si zřejmě užijeme do sytosti i během kampaně před referendem o vstupu do EU.
Právo – 26. 9. 2002