Dohoda mezi občanskými a sociálními demokraty, že spolu opět povedou pražskou radnici, je dobrou zprávou pro Evropské demokraty Jana Kasla. Ten by jen těžko veřejnosti vysvětloval, že utvořil koalici s jednou ze dvou stran, které na radnici vládly v minulém období, kdy Kasl odešel z funkce primátora na protest proti tomu, co označil za korupci. V nové radě Prahy přitom bude hned několik politiků, které Kasl z korupce nepřímo nařkl. Pokud by nyní s ODS nebo s ČSSD vytvořil koalici on sám, aniž by zároveň dosáhl toho, že by v nové radě města nefigurovali lidé, které označil za zkorumpované, zcela by popřel smysl svého odchodu z radnice a z ODS.
Je do určité míry nešťastné, že Kasl vůbec s ČSSD a s ODS o možných koalicích vyjednával, když věděl, že se tyto strany v Praze důsledně neočistily od lidí, které považuje za podezřelé z korupce. Navíc koalice s ČSSD by se musela opírat o tichou podporu komunistů. Něco takového by komentátoři klidně odpustili ČSSD nebo ODS, stejně jakoby si to navzájem odpustili politici obou stran, které si s komunisty na municipální úrovni tak jako tak již leckde zadaly, ale nikoliv Kaslovi.
Kasl bude mít nyní volné ruce k tomu, aby z opozice na radnici upozorňoval na případy korupce či podezřelé chování některých radních. Bude-li to dělat důsledně, může mu to přinést více politických bodů, než kdyby byl primátorem reprezentujícím koalici, kterou podporují lidé z korupce podezřelí.
Kasl bude také mít volné ruce, aby se pokusil vybudovat ze své pražské strany formaci celostátní. K tomu mu může pomoci skutečnost, že Evropští demokraté pravděpodobně „zdědí“ sekretariáty a síť místních organizací několika menších stran. Už z tohoto důvodu není pravdou tvrzení některých komentátorů, že Kasl sbírá jen jakési politické nuly a ty dohromady novou stranu nedají. Jedním z nejtěžších úkolů každé nové strany je vybudovat celostátní infrastrukturu. Nové strany přitom nemají peníze, neboť se k nim nehrnou sponzoři, a těžko tak hledají zakotvení mimo velká města.
Všechny současné parlamentní strany se etablovaly nejen díky svým programům, ale také proto, že se mohly od začátku opřít o určitou infrastrukturu. Lidovci i komunisti jí zdědili z bývalého režimu, sociální demokraté prostřednictvím restitucí (navíc už jejich jméno bylo v českých poměrech zavedenou obchodní značkou), občanští demokraté „vyloupili“ Občanské fórum, a Unie svobody zase dostala část toho, co měla ODS. Všechny ostatní strany, s výjimkou Československé strany socialistické, vznikaly jako víceméně virtuální formace.
Nakonec na slabost své infrastruktury doplatily.
Kasl, jak se zdá, dobře ví, že postupné slučování ED s ostatními stranami se musí odehrát „bez pomlček“. Předáci menších stran musí nechat stranou svá „ega“ a přijmout určitý risk. Tedy vplynout do nové formace tak, že se jejich strany vzdají svých jmen, a že oni sami nemají záruku, že obsadí v hierarchii nové strany vysoké pozice.
Zda se novou stranu coby celostátní vybudovat podaří, bude záležet především na Kaslových schopnostech. Pokud zopakuje chyby, kterých se dopouštěla od svého vzniku Unie svobody, neuspěje. Zároveň je ovšem jasné, že napravo od politického středu je poměrně velký neobsazený prostor, v němž se pohybuje mnoho voličů, kteří nechtějí volit ODS a jsou zároveň frustrováni počínáním US a dalších malých stran.
Úspěch či neúspěch Kaslovy strany bude též záležet na vývoji v ODS. Pokud se do jejího čela vrátí Václav Klaus, nebo bude straně de facto vládnout prostřednictvím slabého nového předsedy, Kaslova formace bude sbírat hlasy frustrovaných pravicových voličů, aniž by se musela příliš namáhat. Pokud se ovšem ODS začne obrozovat, bude v zájmu Kaslovy formace spíše hledat cestu ke sjednocení s ODS.
13. 11. 2002