Návrh zákona, který konstatuje, že se Edvard Beneš zasloužil o stát, by mohl být ještě „vylepšen“, kdyby specifikoval, o který stát se vlastně jedná. Beneš stál totiž u zrodu a pohřbu několika inkarnací československého státu.
Beneš se nepochybně zasloužil o první republiku. Spolu s Masarykem neúnavně pracoval na jejím vzniku v exilu a později jí pomohl konsolidovat doma. Až do jejího zániku byl po boku Masaryka jedním z pilířů demokratického pořádku v zemi a hlavním strůjcem její zahraniční politiky.
Spojenecké dohody vyjednané právě Benešem sice nakonec selhaly, což přispělo k zániku prvorepublikového Československa, ale zásluhy Beneše jistě převažují nad těmito selháními.
Beneš se zasloužil i o vznik druhé republiky-a to tím, že přijal mnichovský diktát. Tak nesmírně těžké rozhodnutí samozřejmě nelze jednoduše interpretovat jako selhání, skutečností ale je, že znamenalo konec první republiky a zároveň vznik republiky druhé. Navíc, ani dnes si zdaleka ne všichni Češi myslí, že kapitulace byla nutná, a že první republika neměla o svůj stát bojovat.
Beneš se pak také zasloužil o znovuzrození poválečného Československa. Pracoval neúnavně v londýnském exilu, hledal spojence na Západě i Východě.
Československo, které pak bylo znovuvytvořeno i s pomocí Benešových dekretů, bylo ale jiné než to předválečné-a to zejména proto, že Beneš nakonec hledal více na Východě. Nejenže z Československa byly vyhnány přes tři milióny Němců, ale nebylo také už tak úplně demokratické. Bylo „lidově“ demokratické. Beneš této lidové demokracii otevřel dveře především svými znárodňovacími dekrety a spoluprácí na zákazu některých politických stran.
Beneš stál i u zrodu komunistického Československa. Učinil tak nejenom tím, že pomohl okleštit demokracii v poválečném Československu, ale i tím, že se v únoru 1948 podvolil komunistickému tlaku a jmenoval jednobarevnou komunistickou vládu. Nemusel tak učinit, mohl se vzepřít. Možná by došlo k ozbrojenému státnímu převratu, možná by na to dokonce doplatil životem on sám. Nebyl by se ale (spolu)zasloužil o vznik komunistického Československa.
Beneš se nepřímo zasloužil i o vznik českého státu. To, že po válce trval na vytvoření unitárního československého státu, jenom posílilo na Slovensku budoucí separatistické tendence. Komunistický režim podobné touhy na čtyřicet let zmrazil, ale jakmile se Československo stalo demokratickým státem, slovenská touha po autonomii či samostatnosti se znovu naplno vynořila. Byla intenzivní i proto, že mnozí na Slovensku poměřovali s tím, co Češi dokázali Slovákům nabídnout před tím, než se demokracii v roce 1948 zhroutila. Nebylo toho, i díky Benešovi, mnoho.
Kdyby nám poslanci v zákonu, v němž chtějí ocenit Beneše, řekli, kterou ze zmíněných inkarnací československého státu (který dnes už neexistuje) máme mít na mysli, zasloužili by se o náš zdravý rozum.
7. 7. 2003