Evropa prý neřeší své problémy, tvrdí prezident Václav Klaus v textu, který minulou sobotu otiskla příloha MF DNES Kavárna. A dodává, že je stále nervóznější z toho, jak probíhá diskuse o Evropě. V článku pak vyjmenovává řadu údajných deficitů evropského integračního projektu. Ve skutečnosti lze být stále nervóznější z toho, jak o Evropě diskutuje Václav Klaus.
Prezident ČR nejprve identifikuje v současné Evropě celou sumu nepříznivých trendů: dlouhodobý pokles ekonomické výkonnosti, narůstající preference radikálních hnutí, ztrátu kulturního dynamismu (jdoucí ruku v ruce s vítězným tažením multikulturalismu), ztrátu sebedůvěry i ztrátu pracovní etiky, ztrátu vazby mezi odměnou a výkonem, narůstající krátkozrakost, ztrácející se leadership v podobě odosobnění rozhodovacího procesu, narůstající nedůvěru v politiku, podkopávání národní identity. Ponechme stranou, které z těchto procesů jsou skutečné a které jsou utkvělými myšlenkami prezidenta. Břemeno důkazu je na něm. Klaus však nic nedokazuje, jen tvrdí. Když už ovšem vidí v Evropě tak závažné problémy, měl by analyzovat příčiny tohoto údajného marasmu. V tomto ohledu se nedozvíme nic: zda to všechno nějak souvisí s procesem globalizace, s novými technologiemi, se stárnutím evropské populace nebo s jakousi plíživou proměnou v evropské psýché.
Václav Klaus, který jinak zásadně vystupuje proti zaměňování po- jmu Evropa a Evropská unie, navíc přechází od svého katastrofického výčtu evropských problémů přímo k výčtu deficitů EU. Nelze se tak ubránit dojmu, že mu tentokrát Evropa a EU splývají účelově v jedno a že zmíněné evropské deficity přičítá vlastně EU. Pak už je to jen krok k „odstřelu“ evropské ústavy. Podle prezidenta jde o dokument s dalekosáhlými důsledky pro svobodu a prosperitu jednotlivých občanů starého kontinentu.
Je tomu opravdu tak? Mnoho význačných evropských státníků vnímá evropskou ústavu přesně naopak: jako nástroj, jenž má neutralizovat možné problémy spojené s horizontálním rozšířením EU. A Listina práv a svobod, která je součástí ústavy, má svobodu občanů členských zemí EU dále prohloubit. Může český prezident vyjmenovat jediné konkrétní omezení individuální svobody, které nastalo naším vstupem do EU nebo které nastane přijetím evropské ústavy? Odpovídá si výčtem dalších údajně pochybných premis, na kterých stojí evropská integrace. Z Evropy, která v minulosti neexistovala jako kolektivní entita, se prý někdo snaží kolektivní entitu vytvořit prostřednictvím pohádek, učebnic, projevů atd. Dochází, tvrdí, k násilné homogenizaci prostřednictvím harmonizace a standardizace pravidel lidského chování. Je prý potlačována konkurence. Dochází k byrokratizaci a centralizaci. Trh je prý omezován viditelnou rukou všemocných regulátorů. Toto vše prezident Klaus nazývá ideologií „europeismu“.
Ve skutečnosti většina Klausem zmíněných deficitů má máloco do činění s projektem politické integrace Evropy, nýbrž se skutečností, že EU je jednotným trhem, se svobodným pohybem osob, zboží, kapitálu a služeb. Harmonizace pravidel je v rámci tohoto společného tržního prostoru nezbytná, jinak by nemohl fungovat. Ekonom Klaus to jistě ví. A jistě také ví, že nikdo masivně nepotlačuje v tomto prostoru konkurenci. Naopak, evropské antimonopolní instituce jsou efektivní. Pokud by se měl společný evropský tržní prostor stát, jak si přeje Václav Klaus, Evropou neregulovaných trhů a zcela suverénních „malých“ států, projekt nejspíš zkolabuje. To je samozřejmě také řešení, avšak domyslel český prezident důsledky takového vývoje?
Jinými slovy, pokud Václav Klaus chce, aby se o Evropě vedla poctivá diskuse a aby on sám byl brán vážně, musel by vysvětlit, jak by politicky a ekonomicky jeho Evropa – Evropa bez toho, co nazývá „europeismem“ – fungovala. Obecné fráze o neregulovaných trzích, štíhlých (suverénních) státech a odbourání intelektuálského snobismu i politické korektnosti nestačí.
EU se od minulých projektů evropské historie liší především v tom, že není utopií. Je to konkrétní politická reakce na krvavé evropské dějiny. Je to výsledek nesčetných kompromisů – projekt, který se posunuje dva kroky dopředu a jeden krok zpět. Je to jistě projekt nedokonalý, ale nestojí za ním žádná utopická ideologie. Klaus si v podobě „europeismu“ takovou ideologii vymyslel a chce proti ní bojovat. A právě v tom se on sám podobá nebezpečným „intelektuálním snobům“, kteří v podobě svých utopií zavlekli v minulosti Evropu do katastrof.
MF Dnes – Kavárna – 14. 12. 2004