Martin Bursík a Václav Klaus se dostali do křížku ohledně Klausova plánu pronést v předvečer nadcházejícího Valného shromáždění Organizace spojených národů na půdě OSN kritický projev na adresu zastánců globálního oteplování. Bursík varuje, že tím prezident ohrozí kandidaturu České republiky na pozici nestálého člena Rady bezpečnosti, a že je v rozporu se společným stanoviskem Evropské unie, které podpoří oficiálně i Česko.
Celý spor by se mohl jevit jako podařená politická karikatura, která by se dala odbýt poznámkou, že to, co bude Klaus vykládat v OSN, má asi tak stejnou intelektuální a politickou váhu jako jeho názory na EU. A naše členství v RB OSN? To je při vší úctě jen politický odznak bez většího významu, který si na čas přišpendlí na klopu profesionálové v oblasti zahraniční politiky.
Ve sporu se ale vyjevuje, do jak nemožné situace se dostala Strana zelených v podobě svého vládního angažmá. Klaus coby čestný předseda strany, která má ve vládní koalici nejsilnější pozici, si v zahraniční politice od nástupu vlády Mirka Topolánka dělá, co chce. Jím organizované schůzky k zahraniční politice, jichž se účastní i ministr zahraniční za zelené Karel Schwarzenberg, neodrážejí zhola nic z pozic proevpropské SZ.
Do SZ se nyní navíc pustila mocná pražská organizace občanských demokratů, v čele s prvním místopředsedou Pavlem Bémem, za to, že vyjednává s ostatními stranami, včetně opoziční sociální demokracie, o jiných kandidátech na prezidenta, než je Klaus. SZ by prý měla dostat „na pamětnou“. Bém varuje, že pokud bude zvolen někdo jiný než Klaus, padne vláda.
To je výhružka Mirkovi Topolánkovi, s nímž SZ dojednala svou účast ve vládě. Naneštěstí pro premiéra i jeho spojence Bursíka je ovšem pravděpodobné, že Topolánek nepřežije ve své funkci ani Klausovo opětovné zvolení. Když už teď mohou Klausovi lidé v ODS ukazovat, jaký mají vliv, je velmi pravděpodobné, že Klaus využije stejných lidí k odstranění Topolánka, jakmile se už nebude muset starat o jednotnou podporu ODS pro své znovuzvolení.
To by ovšem znamenalo i konec vládního angažmá SZ, což by Klausovi jistě nevadilo. Zabil by dvě mouchy jednou ranou: zbavil by se „prázdného a falešného Topola“, který mu na čas zcizil „jeho“ stranu, i politického subjektu, který považuje jen za výhonek extrémistického enviromentalismu a jehož předseda si ho dovoluje „drze“ kritizovat ohledně vystoupení v OSN.
SZ je v kleštích. Zůstane-li ve vládě, bude nadále zahraniční politiku země určovat prezident, jehož názory jsou naprostým opakem toho, co SZ reprezentuje. To vše pravděpodobně jen do chvíle, než Klaus po svém znovuzvolení odstraní Topolánka. A kdyby zelení náhodou dosáhli zvolení někoho jiného, vědí už, co se stane od Béma,. Ani v takovém scénáři už pro ně ve vládě nebude místo.
Právo, 13.9.2007