* Pane doktore, budeme mít dneska nového prezidenta?
Tím si nejsem jist, vzhledem k tomu, co ústy svých představitelů avizovali komunisté: že se vynasnaží tu dnešní první volbu zhatit a vyvolat volbu druhou. Možná se jim to podaří. Samozřejmě si to taky mohou na poslední chvíli rozmyslet a přiklonit se k jednomu z těch dvou kandidátů. Ale to se asi nestane.
* Tak se zeptám rovnou na to hlavní: jak se podle vás bude jmenovat nový český prezident, až ho budeme mít?
Pravděpodobnost mluví pro to, že se bude jmenovat Václav Klaus. Jisté to samozřejmě není, ale způsob, jímž se u nás prezident volí, v této chvíli hraje pro něj.
* Proč?
Za prvé pro něj samozřejmě mluví silná pozice ODS v nynějším parlamentu. Za druhé, při parlamentní volbě hodně záleží na tom, co ten který kandidát může – nejen za sebe, ale i za svou stranu – slíbit ostatním politickým subjektům i jednotlivým volitelům. V tom má kandidát, který má za sebou nejsilnější vládní stranu, značnou výhodu.
* Takže si myslíte, že o výsledku je předem rozhodnuto?
Ne, nemyslím. Pokud ta volba bude tajná, tak se v ní může stát cokoli. Včetně toho, že dosavadního prezidenta nepodpoří někteří členové jeho vlastní strany.
* Zato ho mohou podpořit někteří volitelé z ČSSD – nepřipadá vám tohle pravděpodobnější?
Ne – protože si těžko umím představit sociálního demokrata, který by si toužil zopakovat tu pětiletou zkušenost s Klausovým prezidentováním. Samozřejmě nemohu vyloučit, že se k tomu někteří nechali přemluvit Miroslavem Šloufem, potažmo Milošem Zemanem. Ale pokud takoví vůbec jsou, určitě je jich málo.
* Někteří mohou volit Klause proto, aby „osolili“ Paroubka…
To by nebylo moc chytré, protože případná čestná porážka Jana Švejnara Jiřího Paroubka nijak zvlášť neoslabí. Otřást jeho pozicí by mohla jedině Švejnarova drtivá prohra, která by signalizovala, že většina ČSSD nesdílí politické koncepce svého předsedy. K tomu ale patrně nedojde.
* A proč si myslíte, že je pravděpodobnější, že někteří členové ODS „zradí“ svého otce-zakladatele?
Protože v jejich případě za tím může být reálná politická úvaha. Je jasné, že ODS – a zejména jedno její křídlo – teď stojí před otázkou: co je pro nás lepší – když bude Václav Klaus na Hradě, nebo když bude v politickém důchodu?
* Zřejmě máte na mysli křídlo Mirka Topolánka…
Ano, a především jeho osobně.
* A co z toho je podle vás pro něj lepší?
Já už dlouho tvrdím, že pro Mirka Topolánka je mnohem větším nebezpečím, když Václav Klaus bude zvolen, než když zvolen nebude. V tom druhém případě ho sice možná čeká bezprostřední nápor proklausovského křídla ve straně, ale to křídlo bude zároveň velice oslabené ztrátou své mocenské báze na Hradě, takže on tu situaci patrně ustojí. Mnohem menší šance ustát to bude mít v okamžiku, kdy bude muset čelit současnému útoku této stranické opozice a prezidenta, který si bude chtít udělat ve své straně pořádek.
* Opravdu jste přesvědčen, že když bude Klaus znovu zvolen prezidentem, vytáhne proti Topolánkovi do boje?
On se přece tím, že mu nynější předseda ODS není po chuti, nikdy moc netajil… Ano, opravdu si myslím, že by to byl téměř jistý Topolánkův konec. Netvrdím, že by se to odehrálo přes noc, Václav Klaus by na to měl dost času, mohl by si počkat třeba na výsledky podzimních krajských voleb, nebo na jinou příležitost, kdy politické akcie ODS výrazněji poklesnou; ale že by k tomu došlo, o tom nepochybuji.
* Vraťme se k vaší představě průběhu dnešní volby. Považujete za jisté, že z prvních dvou kol postoupí oba kandidáti?
Pokud se v nich komunisté zachovají tak, jak oznámili, je to velice pravděpodobné. V tom třetím kole se už spíš může stát něco nepředvídaného… Když se nic nepředvídaného nestane –
* – čeká nás druhá volba, před níž pan Filip hodí na stůl papír s pěti novými jmény?
Ano, to už jsem řekl ve své první odpovědi – že je dost možné, že mu tenhle plán vyjde.
* Může mu vyjít i jeho pokračování: že se jeden z těch jeho pěti návrhů „ujme“?
To už jako příliš reálné nevidím, zvláště pokud ti kandidáti budou „víc doleva“, než je Jan Švejnar. Ale úplně vyloučit to nemohu. Nicméně i v tomto případě by palma vítězství náležela spíš panu Paroubkovi než panu Filipovi. Pan Filip může pouze zablokovat zvolení těch dvou nynějších kandidátů, a ani to není jisté. Pan Paroubek může v případě neúspěšné první volby říct zeleným a těm lidovcům, kteří nechtějí Klause: podívejte se, my jsme vám akceptovali vašeho kandidáta, ten ale neprošel a vy nám teď dlužíte! Takový argument se těžko odmítá.
* Když říkáte, že není jisté, že se komunistům podaří zablokovat první volbu, neříkáte tím zároveň, že ten plán je riskantní?
Ano, říkám, protože se může stát, že někteří volitelé – například z řad lidovců, nebo z řad členů těch dvou malých senátních klubů – aby zabránili protahování té volby, přejdou ve třetím kole ze Švejnarova tábora ke Klausovi. Pak by se komunisté těžko bránili obvinění, že to – opět! – byli oni, kdo Václava Klause dosadili na Hrad. A tentokrát by se o tu odpovědnost neměli s kým dělit… Pro komunisty je to ovšem velice riskantní i z mnohem zásadnějšího důvodu: pokud se Václav Klaus stane znovu prezidentem, nebude je už ve svém druhém funkčním období vůbec k ničemu potřebovat, zato vůči své vlastní straně se bude potřebovat prezentovat jako antikomunista. Jan Švejnar by jako prezident toto zapotřebí neměl, jeho zájmem bude naopak potvrdit ten hlavní slogan, s nímž do té volby šel: že bude prezidentem, usilujícím o celospolečenský konsenzus.
* Řekl jste, že Klause proti Švejnarovi zvýhodňuje to, že má za sebou největší vládní stranu a může tedy víc slibovat. Myslíte, že prezidentská volba je hlavně o tomhle – o politických obchodech?
To si netroufám tvrdit – ale že se v zákulisí té volby handluje a že tajná volba k tomu dává mnohem větší prostor než volba veřejná, o tom jsem přesvědčen.
* Abychom nemluvili jen obecně: myslíte, že někteří lidovci skutečně vyhandlovali svou podporu Václavu Klausovi za těch skoro tři sta miliard pro církve? Cyril Svoboda o tom sice mluvil veřejně, ale všichni ostatní představitelé KDU-ČSL i předáci ODS to popírají…
Když se mě ptáte na osobní názor, tak ano, jsem nakloněn věřit tomu, že pro určitou část lidovců je to majetkové vyrovnání státu s církvemi až tak významnou prioritou, že by do takového obchodu šli. Ale ten obchod by byl pro ně velice riskantní právě proto, že vzhledem k jeho načasování by každému bylo jasné, že jde o obchod, což by ODS před svými voliči určitě obhajovala hůř, než KDU-ČSL před svými. Takže to řeknu takto: jestli taková dohoda skutečně byla uzavřena, klidně se může stát, že ODS od splnění toho svého závazku ustoupí a že ten zákon nakonec buď vůbec nebude přijat, nebo bude přijat ve velmi pozměněné podobě. A jak potom lidovci chtějí vymáhat plnění dohody, jejíž existenci sami popírají?!
*A co byste řekl tomu, kdyby sociální demokraté „koupili“ Janu Švejnarovi hlasy komunistů za slib, že s nimi budou přednostně uzavírat koalice v krajích a že je v případě volebního vítězství levice pozvou i do vlády? Bylo by to fuj?
Pokud by to bylo skutečně svázáno přímo s volbou prezidenta, tak by to asi bylo poněkud neetické. Na druhé straně si ale nemyslím, že by se v tomto případě mělo mluvit o politickém cynismu, protože politická spolupráce dvou levicových stran je v podstatě přirozená a vývoj zřejmě tímto směrem tak jako tak půjde.
* Jak hodnotíte výkon obou kandidátů v kampani, která té dnešní volbě předcházela?
Jak víte, Václav Klaus hned na začátku řekl, že žádnou veřejnou kampaň dělat nebude, protože ta volba není přímá. A skutečně se soustředil jen na těch 281 volitelů. Jan Švejnar kromě nich aktivně oslovoval i přímo občany… a fakt je, že v podstatě neměl na vybranou; vzhledem k tomu, že ve strukturách české politiky je proti svému soupeři jasným outsiderem, spočívala jeho největší šance v tom, že si získá podporu veřejného mínění. To se mu podařilo. Samozřejmě to nic nemění na tom, že v té volbě rozhodnou volitelé. Ale ti volitelé budou teď mít přinejmenším volnější ruce, když už neplatí, že většina národa chce mít za prezidenta Václava Klause.
* A jaké výkony podle vás v té kampani odvedli politici na obou stranách?
Pokud jde o Jiřího Paroubka a Martina Bursíka, myslím, že oba odvedli slušnou práci – jak při „lobbování“ za vlastního kandidáta, tak při kritice protikandidáta. Tady je třeba ocenit zvláště pana Paroubka za to, že ačkoli Jan Švejnar asi není tak úplně kandidátem jeho srdce, jakmile se jednou rozhodl ho podporovat, šel do toho s plným nasazením. To je určitě velký rozdíl proti tomu, co jsme viděli v roce 2003… Mirek Topolánek za kandidáta své strany také bojoval velice srdnatě. Jeho smůlou je, že ho leckdo může podezírat, že se tak činil proto, aby si opatřil alibi pro případ, že Václav Klaus nebude zvolen. Navíc si myslím, že některé jeho útoky na Klausova protikandidáta byly spíš kontraproduktivní: například to, co předvedl v posledních Otázkách Václava Moravce, když Jana Švejnara bez důkazů obvinil, že je exponentem jakési „prokorupční“ aliance.
* Při prezidentské volbě před pěti lety se odpůrci Václava Klause, zejména sociální demokraté, dopustili celé řady chyb. Jakých chyb by se podle vás mohli dopustit všichni aktéři té dnešní volby?
Myslím, že ta minulá volba ukázala především to, že se vyplácí konzistentnost. Že když jedna strana vytrvá v silné podpoře svému kandidátovi a ta druhá strana proti němu vytahuje jednoho kandidáta po druhém jako králíky z klobouku, tak šance toho prvního tábora na konečné vítězství jsou mnohem větší.
* To si překládám tak, že varujete sociální demokraty před tím, aby si před třetím kolem té volby – nebo po něm – řekli: Vypadá to, že Švejnara neprosadíme, poohlédněme se po někom jiném.
Já říkám, že je obrovskou chybou taktizovat v průběhu jedné volby. Pokud jde o tu druhou volbu, tam by velmi záleželo na tom, jak těsný by byl výsledek třetího kola první volby. Jestli se ukáže, že to bylo jenom o několik hlasů ve prospěch jednoho či druhého, tak si myslím, že by ČSSD udělala velkou chybu, kdyby i do druhé volby nenasadila Jana Švejnara. Zkrátka: myslím si, že ta volba bude mimo jiné válkou nervů, a v té obvykle prohrává ten, kdo ukáže slabost.
* Že se budou nervovat politici, tomu rozumím. Ale není zvláštní, že u nás to, kdo bude prezidentem, evidentně hodně vzrušuje i řadové občany?
Je i není. Když se podíváme na to, jak důležitá je ta funkce prezidenta v moderním parlamentním systému, nezbývá než konstatovat, že v naprosté většině zemí Evropské unie – s výjimkou Francie – její význam není velký. V budoucnu bude zřejmě dále klesat a role těchto prezidentů se bude stále více přibližovat v podstatě jen ceremoniální roli novodobých konstitučních monarchů. Ale: v našich podmínkách je tomu zatím jinak, prezident tu má o dost silnější pozici, jednak díky některým svým kompetencím, jednak díky tomu, že je tradičně vnímán jako hlavní symbol naší státnosti. U této volby – podobně jako u té minulé před pěti lety – k tomu navíc přistupuje to, že může zásadním způsobem rozkolísat celé naše politické spektrum, protože s jejím výsledkem jsou spojována mnohá další politická očekávání. Víte, já si myslím, že Občanská demokratická strana je ve velice obtížné situaci. Pokud chce, aby její kandidát zvítězil, musí předvádět, jak pevně za ním stojí a tvrdit, že když nebude zvolen, nastane konec světa… Jako volební taktika je to možná účinné, ale zároveň si tím koleduje o velký malér v případě, že Václav Klaus prohraje. V podstatě se dá říct, že to je politický hazard.
* O jaký malér si koleduje? O pád vlády? Jan Švejnar přece v posledních dnech několikrát prohlásil, že si myslí, že v případě jeho zvolení vláda nepadne. Myslíte, že to z jeho strany byla jenom taktika, kterou chtěl nalákat nějaké přeběhlíky?
Nepochybně to řekl i proto, aby uklidnil ty volitele, kteří by ho chtěli volit, ale obávají se právě tohoto efektu. Já na takové taktice nevidím nic špatného; špatné by bylo, kdyby to byla „válečná lest“, tedy výrok, který by nemyslel doopravdy. On ho ale určitě vážně myslí, vždyť přece také slíbil –
* – že když ta vláda přece jen padne, tak vytvořením nové vlády pověří opět ODS.
Čímž říká: budu respektovat určitá pravidla politické hry. A k těm pravidlům patří, že když v průběhu volebního období padne vláda a přitom existuje reálná šance, že strana, která ty volby vyhrála, dokáže postavit jinou, tak tu šanci dostane.
* A co si myslíte vy, že se stane, když Klaus nebude zvolen? Padne vláda, nebo nepadne?
Na to jsem tu přece už jednou odpověděl: řekl jsem, že si myslím, že by to premiér Topolánek ustál. Myslím si to proto, že jeho pád prostě není v zájmu ODS, ani v zájmu jejích koaličních partnerů. Zkusme si představit, co se stane, když k tomu přece jen dojde. Topolánek padne jako premiér i jako předseda ODS a prezident Švejnar pověří sestavením nové vlády jeho stranického nástupce, řekněme Pavla Béma. Ten ale nenajde na politické scéně partnera, protože Jiří Paroubek jednoznačně prohlásil, že ČSSD v tomto volebním období nepůjde do velké koalice. Takže co? ODS by si zřejmě musela vybrat ze dvou možností: buď to nějak dovládnout menšinově, nebo předčasné volby.
* Proč by nemohla dál vládnout ve stejné koaliční sestavě, jenom s jiným premiérem?
Protože Mirek Topolánek není solitér, ale představitel určitého křídla v ODS, takže v ODS by v případě jeho pádu zřejmě došlo ke značným vnitřním turbulencím. K tomu se dá samozřejmě předpokládat i obrovská míra emocí uvnitř koalice, takže je velkou otázkou, zda by se takovou vládu vůbec podařilo znovu sestavit, a pokud ano, zda by se jí podařilo získat důvěru Sněmovny. A nezapomeňme při těch všech úvahách na to, jak se nyní vyvíjejí volební preference ODS. Kdyby to nakonec vyústilo do těch předčasných voleb, tak občanským demokratům reálně hrozí, řekl bych, historická porážka.
* Pane doktore, myslíte, že to všechno, co jste tu dnes řekl, lze považovat za racionální politickou analýzu? Nebyly ty vaše odpovědi silně poznamenány tím, co je o vás všeobecně známo – že ani trochu nemilujete Václava Klause?
Pane Kramere, já vůči Václavu Klausovi nechovám žádnou osobní averzi. Ale prostě si o něm myslím, že je to politik, který už dlouho, nejméně od poloviny devadesátých let, nepřináší do české společnosti žádné pozitivní impulsy. Což znamená, že neplní ten základní úkol, který by prezident měl plnit. Vy kladete otázku, zda tento můj názor nedevalvuje věrohodnost mých úvah o této prezidentské volbě. Myslím, že na to jsem vám svým způsobem odpověděl hned na počátku tohoto rozhovoru, když jsem řekl, že šance Václava Klause na vítězství v tomto klání považuji za větší než šance Jana Švejnara. V tom jsem naprostý realista. Zároveň ale říkám, že jako občan i jako politický analytik jsem přesvědčen, že pro Českou republiku bude mnohem lepší, když zvítězí Švejnar.
Pravo, 8.2.2008