Český stranický
systém je v krizi. Strany jsou malé a neduživé. Dvě politicky
nejmocnější—ČSSD a ODS–mají jen něco přes 20 tisíc členů. Dělají přitom velmi
málo, aby přilákaly nové, zejména mladé členy. A nedělají si starosti ani s chátrajícími
voličskými základnami.
Důvody k optimismu
nepřinesl ani nedávný sjezd ČSSD. Strana se na sjezdu opájela především vidinou
vládnutí, ale nikdo se příliš nezabýval tím, v jakém reálném stavu je, a čím chce programově i personálně být za
několik let.
V tom se dost
podobá ODS, kde už mezitím vnitrostranická krize propukla naplno. Ve straně,
která byla v posledních sedmi letech zaneprázdněna vládnutím stejně, jako
je teď ČSSD oslněna vidinou vládnutí, nikdo příliš nevěnoval pozornost varovným
signálům, jako je malá členská základna či její účelové rozšiřování
s pomocí „velrybářů“. Nikoho nevzrušoval ani zmenšující se počet voličů
ODS.
Skoro to vypadá,
jako by velkým stranám o voliče ani nešlo. Spíše se zajímají, kolik poslaneckých
křesel nebo křesel v krajských zastupitelstvech budou schopny „vytlouct“ z jakkoliv malé
voličské základny. Jenže dlouhodobější životaschopnost stran určují nejen
procenta podpory v těch kterých volbách a průzkumech, ale také reálný
počet více méně stálých voličů, a početnost či nepočetnost členů strany. A tady
mají vážné důvody k obavám obě dosud nejmocnější strany.
Jejich voličské
základny rostly ještě v letech 2002 až 2006. Dokonce se v jednu
chvíli zdálo, že je ČR na cestě k systému dvou stran. Ve volbách do Poslanecké
sněmovny v roce 2006 počet voličů ODS tehdy povyrostl z 1,6 miliónu v roce 2002 na zhruba 1,9 miliónu,
zatímco ČSSD si polepšila z 1,4 miliónu na 1,7 miliónu. Jenže obě strany se začaly po roce 2006
uzavírat do sebe, obě byly spojovány stále více s korupcí i s papaláškými manýry svých
vůdců. ODS navíc nechvalně proslula i svými kmotry.
Ve volbách do PS
v roce 2010 ztratila ODS v porovnání s rokem 2006 více než 800
tisíc voličů, ČSSD zhruba 600 tisíc. Podobně je tomu v krajských volbách.
ODS dostala v roce 2008 skoro 700 tisíc hlasů, ale v roce 2012 už jen
324 tisíc. ČSSD sice v obou volbách zvítězila, ale její propad ze zhruba
miliónu hlasů v roce 2008 na zhruba 600 tisíc v roce 2012 je ještě
větší než u ODS.
Kandidáti obou
stran také prohráli v prezidentských volbách, ten za ODS drtivě. Charismatický
sociální demokrat Jiří Dienstbier dosáhl sice slušného výsledku, ale vlastně
tak trochu navzdory vlastní straně.
ODS má
v současnosti pouze dva politiky, které veřejnost takříkajíc „bere“:
pražského primátora Bohuslava Svobodu a místopředsedu Jiřího Pospíšila. Oba se
ale snaží spíše „upozaďovat“. ČSSD se podobně zachovala ke své hvězdě
Dienstbierovi,který získal v prezidentském klání více hlasů než ČSSD
v krajských volbách a je nejpopulárnějším českým politikem,
Na sjezdu byl
odstraněn z postu místopředsedy. Místo něj přišel plzeňský hejtman Milan
Chovanec, což byl mimochodem jediný volební lídr ČSSD v krajských volbách,
kterého dokázala porazit ODS. Snaží se ČSSD voliče programově odpudit, anebo si
myslí, že na kontrastu Dienstbier vs. Chovanec
nezáleží, protože ji pomůže znovuoživení spojenectví s prezidentem
Milošem Zemanem? Jak víme, ODS sázka na spojenectví s prezidentem,
dřívější mocnou postavou strany, moc nepomohla. Spíš naopak.
S výjimkou TOP
09 se zatím nevynořila žádná nová strana, která by z krize obou
dřívějších kotev českého politického systému těžila. Na levici by to mohla být
KSČM, ale její dosti otřesné politické představení v krajské politice
poté, co vstoupila do koalic s ČSSD, tomu nenapovídá.
Pokud se nějaký nový
politický subjekt nebo subjekty nevynoří ještě do voleb, měli bychom pečlivě
sledovat nikoliv procenta voličské podpory pro ODS a ČSSD, ale početní velikost
jejich voličských základen. Procenta sice nejspíš vydláždí ČSSD cestu do vlády,
ale bude-li stát v čele vlády strana opírající se o tak malou voličskou
základnu, jakou je ta, kterou získala ODS v roce 2010, nevěstí to nic
dobrého ani pro stabilitu vlády, ani pro budoucnost strany. Nepodaří-li se
těmto stranám k sobě voliče v absolutních číslech přilákat, pokusí se
bezprizorní voliče získat někdo nový.
Právo, 23.2.2013