Analytici a
komentátoři vyjadřují podiv nad tím, že prezident Miloš Zeman podle různých
zpráv nestojí v současné vládní krizi o předčasné volby. Vždyť byl
k vládě Petra Nečase kritický už během kampaně před prezidentskými
volbami, a i po svém zvolení otevřeně vyjádřil názor, že by měla vládní koalice
skončit. Mělo se všeobecně za to, že vyzývá především k uspořádání nových
voleb.
Když budeme
ale analyzovat Zemanovy skutečné politické zájmy, je zjevné, proč nejsou
předčasné volby jeho prioritou.
Tak
především, ačkoliv byl Zeman zvolen přímo lidem, což mu prý dává automaticky
jakousi větší politickou váhu, ve skutečnosti je jeho jedinou mocenskou bází
v partajní politice jeho vlastní Strana práv občanů—Zemanovci. Ta ale po
splnění jejího primárního úkolu, jímž bylo dostat Zemana na Hrad, chřadne. A
pak má prezident ještě podporu části sociální demokracie.
Aby mohl na
politické scéně vystupovat jako skutečně silný hráč, který prosadí, co si
předsevzal, potřebuje buď silnější stranické zázemí anebo naopak situaci,
v níž jsou politické strany zásadně oslabeny. Pokud by se konaly brzy
předčasné volby, vyhraje nejspíš s velkou převahou ČSSD, která by
prezidentovo poručníkování příliš nepotřebovala, a navíc by se hlavní osou
české politiky opět stal souboj stranické levice a pravice, který by prezidenta
odsoudil do role politického kibice, v níž byl před současnou vládní krizí.
Ještě horší
by pro Zemana byla skutečnost, že rychlé volby by nepochybně vynesly
k moci křídlo Bohuslava Sobotky v ČSSD, a Zemanovi příznivci ve
straně by tak byli odkázáni do role sekundantů. Dá se navíc předpokládat, že by
pozice premiéra politicky posílila Sobotku. Zřejmě až do konce svého mandátu by
byl pak Zeman nucen spolupracovat s vládní stranou, která je sice, stejně
jako on, levicová, ale je ovládána lidmi, kteří nejsou jeho spojenci.
Pokud by
Zeman naopak souhlasil se jmenováním vlády na současném koaličním půdorysu, jen
s jiným premiérem než Nečas, bude to vláda slabá, protože nejen
neoblíbená, ale také v neustále defenzivě vůči pokračujícímu policejnímu
vyšetřování. To by posílilo Zemanovu roli, přinejmenším do řádných voleb.
Stejně tak
by prezidentovu roli posílila úřednická vláda, kterou by jmenoval. Pokud by
navíc neprošla hlasováním o důvěře a vládla v demisi, Zeman by ji de facto ovládal.
Všimněme si
také, že se z Hradu okamžitě ozvala kritika, když Bohuslav Sobotka
jednoznačně odmítl, že by ČSSD mohla převzít odpovědnost za vládu do řádných voleb,
a požadoval místo toho předčasné volby.
Jmenovat
Sobotku premiérem menšinové vlády, která by dovedla zemi k volbám, by se
sice jevilo jako svým způsobem logické,
neboť ČSSD vyhrála volby v roce 2010, ale dozajista by takové premiérování
v nejisté situaci a se svázanýma rukama Sobotku politicky poškodilo. Až by
se za rok konaly volby, nejspíš by byl, i spolu se svými příznivci, takříkajíc
na odpis.
Miloš Zeman
tedy hraje jak o to, aby ze současné krize vytěžil co největší vliv pro sebe,
přinejmenším až do konání voleb, ale také o dlouhodobé oslabení Sobotkova
křídla v ČSSD, které je nyní ještě pořád silné nyní. Kdoví ale, jak tomu bude
za rok. I proto není konání předčasných
voleb v prezidentově zájmu.
ČRo Plus, 19.6.2013