Před
sociální demokracií po odmítnutí předčasných voleb Sněmovnou stojí dilema, zda
podpořit nebo nepodpořit vládu Jiřího Rusnoka. Vyhlídky samotné vlády přitom nezávisí
úplně na tom, zda ji ČSSD podpoří, ale spíše na jednotě bývalé vládní koalice,
která teoreticky má dost hlasů nenechat vládu projít.
Hlavní dilema
ČSSD ve vztahu k podpoře Rusnokovy vlády má tedy co do činění především
s dalším vnitrostranickým vývojem, přičemž každé rozhodnutí má své výhody i nevýhody. Celkově ale žádné
není pro ČSSD dobré.
Jednou možností
je, že ČSSD vládu jednotně podpoří, ta ale
neprojde. Sobotkovo vedení strany by vyšlo z takového vývoje asi
nejméně pošramoceno, protože Hrad a vnitrostranická opozice by nemohli
argumentovat, že ČSSD otevřela dveře k návratu pravice k moci. ČSSD
by si také mohla do jisté míry „umýt ruce“ nad problémy, které by nastaly se
sestavováním rozpočtu, atd. Problémy by naopak měla SPOZ, jejíž nepřímé angažmá
ve vládním projektu mělo vytvořit konkurenci pro ČSSD na levici.
Další
možností je, že ČSSD nakonec Rusnokovu vládu jednotně podpoří a ta důvěru dostane. Z ČSSD by se tak stala svého
druhu vládní strana, aniž by přitom nad konáním vlády měla jakoukoliv kontrolu.
To by se jistě projevilo v preferencích před volbami, protože strany
bývalé koalice by se vymezovaly jako tvrdá opozice nejen proti Rusnokově vládě,
ale i proti levicovým stranám. Vnitropoliticky by takový výsledek oslabil
křídlo Bohuslava Sobotky, protože by chtě nechtě učinil ČSSD více závislou na
prezidentu Miloši Zemanovi, jehož „koňmi“ v ČSSD jsou politici okolo
místopředsedy Michala Haška. Není divu,
že Hašek ve vztahu k Rusnokově vládě taktizuje.
Třetí
možností je, že poslanecký klub ČSSD Rusnokovu vládu jednotně nepodpoří, ať už hlasováním proti ní nebo odchodem
z jednacího sálu. Následoval by samozřejmě frontální útok Hradu. Nešetřilo
by se slovy o spoluodpovědnosti za následnou nestabilitu, což by straně mohlo
ublížit v očích části levicových voličů. Strana by ale měla silné
argumenty, že jakkoliv si nepřeje návrat bývalé vládní koalice, nemůže
souhlasit se způsobem vytvoření i složením Rusnokovy vlády. Opticky by navíc zůstala
jednotná a dále by byla vnímána jako hlavní opoziční síla, což by před volbami
mohla být silná deviza jak vůči SPOZ, tak vůči pravici.
Asi nejhorší
variantou je, že se ČSSD nedohodne na
jednotném postupu s tím, že příznivci Zemana budou nakonec hlasovat
pro jeho vádu, a jeho oponenti proti ní. Pokud vláda neprojde, budou mít
„zemanovci“ silné argumenty proti Sobotkovu křídlu, že uvrhlo zemi do
chaosu. Ještě horší variantou by bylo,
že ČSSD zůstane rozštěpená, načež vláda, i s pomocí taktizování pravice,
projde. To by byl pravděpodobně konec těch politiků ČSSD, kteří vládu
nepodpořili.
Je na
každém, aby si popsané scénáře seřadil podle jejich výhodnosti či nevýhodnosti
pro ČSSD. Jisté bohužel je, že v případě, že Rusnokova vláda neprojde, má
Zeman ještě další tah. Vedení ČSSD si přitom, jak se zdá, neví rady už
s jeho prvním.
Právo, 23.7.2013