Jedním z podstatných rysů právě
probíhající předvolební kampaně je zřetelný ústup antikomunismu coby jednoho
z klíčových volebních témat. V minulosti to byl nástroj především Občanské
demokratické strany, která se ho sice snaží využít i tentokrát, ale je příliš zdiskreditovaná
svým vládnutím v minulých sedmi letech i svými skandály na to, aby mohla
útočit z morálních pozic.
TOP 09 nikdy nebyla tak antikomunistická
jako ODS. S komunisty sice odmítá spolupracovat, a občas zaslechneme
z úst jejích představitelů i varování o povolební spolupráci sociální
demokracie a KSČM. Ale od ODS se kupříkladu distancovala v boji o radu
Ústavu pro studium totalitních režimů, z něhož ODS udělala
antikomunistické téma.
Ústup pravicového antikomunismu možná
nejlépe ilustruje skutečnost , že podle předvolebních průzkumů by se jednou
z hlavních formací na pravici mohlo
stát hnutí ANO Andreje Babiše. Ten byl od roku 1980 členem komunistické strany.
Babiš sice odmítá povolební spolupráci s levicí, ale činí tak z
programových důvodů, jako je spor o výši daní.
V čele pravicového hnutí Hlavu
vzhůru!, které podpořil i exprezident Václav Klaus, pro změnu stojí bývalá
funkcionářka Socialistického svazu mládeže a v roce 2008 kandidátka KSČM
na prezidentku Jana Bobošíková.
Ukazuje se, že antikomunismus byl u nás
po roce 1989 celkově dost mělké téma. Jedním z důvodů bylo jeho
instrumentální zneužívání pro politické účely. Občanská pravice byla po roce
1989 budována na odmítání komunismu a jeho dědictví, nikoliv především jako
strana nabízející široce sdílený program zakotvený v konzervativních nebo
liberálních postojích. Kdykoliv bylo třeba zabodovat u voličů, mobilizovalo se
ve jménu antikomunismu.
Ke ztotožnění s pravicí tak stačil mnohým
jen „morální“ antikomunistický postoj, a neetablovala se tak u nás pravice
hluboce zakořeněná v klasických liberálních nebo konzervativních
hodnotách. Ani pravicoví politici nenašli odvahu uskutečňovat opravdu radikální
reformy. I symboly pravice po roce 1989, Václav Klaus a jeho ministr financí
Ivan Kočárník, mimochodem bývalý komunista, tak nakonec udržovali systém, který
kritici popisovali jako „bankovní socialismus“.
Jisté je, že antikomunismus jako téma
před nastávajícími volbami už nikoho nemobilizuje. K ústupu antikomunismu
jistě přispěla i skutečnost, že KSČM, odmyslíme-li si její některé funkcionáře
s podivnou minulostí, si počíná poměrně slušně v krajích, kde získala
po minulých krajských volbách silné zastoupení.
Představitelé ČSSD už docela bez zábran
připouštějí menšinovou vládu opírající se o KSČM, prezident Zeman dokonce na
vytvoření takové vlády tlačí s tím, že příští čtyři roky by mohly být pro
KSČM jakousi karanténou, z níž by v případě konstruktivního chování
mohla vstoupit příště přímo do vlády.
Pro mnohé může být ústup antikomunismu
jen další špatnou zprávou o stavu české společnosti. Mohli bychom ale také
argumentovat, že vytěsnění antikomunismu z politiky, kde byl dosti účelově
využíván jen jako nástroj mobilizace, může být i krokem k tomu, aby se
česká společnost konečně začala vyrovnávat se svou minulostí. Vyrovnávat se
s minulostí skrze stranickou politiku totiž dost dobře nejde.
ČRo Plus, 25.9.2013