V povolebních
vyjednáváních o příští vládě, drží v rukou téměř všechny trumfy Andrej Babiš,
protože formálně vítězná sociální demokracie téměř zcela závisí na tom, jak se
Babiš bude v příštích týdnech rozhodovat.
ČSSD nemůže
vytvořit žádnou vládu opírající se o komunisty, protože by k tomu potřebovala
spolupráci přinejmenším ještě jedné další strany. Ani lidovci, ani ODS,a dni TOP 09 ovšem
žádnou vládu opírající se o KSČM nepodpoří, a většinu by neměl ani tábor
tvořený ČSSD, KSČM a Úsvitem.
ČSSD nemůže
vytvořit ani koalici „tradičních“ stran, která by se postavila proti nečitelným
nováčkům, tedy koalici ČSSD, TOP 09, ODS a KDU-ČSL. Ta by sice měla většinu 106
hlasů, ale sociální demokraté se už zařekli, že do koalice s ODS a TOP 09
nepůjdou. Proti spolupráci se stranami
bývalé vládní koalice je i prezident Miloš Zeman.
Sociálním
demokratům tak nezbývá než se dohodnout s Babišem, pokud chtějí vládnout. Jenže
Babiš, jehož ANO uspělo s pomocí boje proti zaběhnutým pořádkům, bude chtít jen
těžko zopakovat chybu, které se kdysi dopustil Vít Bárta, když jeho Věci
veřejné, šly po volbách do vlády s politickými dinosaury, ač s nimi před
volbami vedly válku.
Lze si samozřejmě
představit menšinovou vládu ČSSD opírající se o parlamentní podporu Babiše a
lidovců, ale to je jako stavět základy domu na vodě. Už z podstaty věci bude těžké
Babiše přimět k nějakému pevnému závazku nebo dohodě.
Navíc Babiš, když
už by chtěl jít do vlády, má možnost se postavit do čela pravicové koalice ANO,
TOP 09, ODS a lidovců, který by měla 103 hlasů. Strany bývalé Nečasovy koalice,
zejména ODS, sice takovou spolupráci odmítají, ale není vyloučeno, že vyjednávání
s Babišem by to mohlo změnit.
Jisté ovšem je, že
je Babiš ústřední postavou povolebních jednání, a v tomto kontextu je vytvoření
vyjednávacího týmu ČSSD o čtyřech lidech, skoro směšné. Povolební aritmetika je
natolik jednoznačná, že, obrazně řečeno, buď se předáci ČSSD dohodnou s Babišem, nebo nebude ČSSD vládnout.
Sám Babiš musí
zvážit několik faktorů. Jeho hnutí uspělo s radikální rétorikou změny a boje s
údajně zkorumpovaným stranictvím. Vstup do vlády by ho poškodil v očích mnoha
voličů ANO.
Na druhou stranu
existuje velké riziko, že když nedá poslancům, kteří ho použili jako výtah do
Poslanecké sněmovny, nějaké další prebendy, začne se jeho hnutí rozpadat. Jako
víme, Vít Bárta kdysi řešil tento problém, který jako majitel VV měl, tím, že některé
svoje kolegy výměnou za loajalitu uplácel. Babiš je jistě dost bohatý, aby to
zopakoval, jenže by se tím i on vystavil nařčením z korupce.
Pro hnutí , jako je
ANO, je tak z hlediska vnitřní soudržnosti schůdnější variantou být ve vládě a
mít možnost rozdávat mocenské prebendy. Pokud by ovšem Babiš zvolil tuto cestu,
bylo by pro něj mnohem výhodnější postavit se v pozici premiéra do čela
pravicové koalice, než být jen členem vlády vedené ČSSD, nebo takovou vládu
podporovat z parlamentních lavic.
Ať tak či onak,
jisté je, že se stranická jednání o příští vládě budou vyvíjet pod taktovkou Babiše,
nikoliv předáků „vítězné“ ČSSD.
ČSSD bude mít ostatně
dost problémů sama se sebou, protože volební výsledek v ní nepochybně způsobí
zemětřesení. Máslo na hlavě přitom mají jak „haškovci“, kteří oslabovali
Sobotkovo vedení pod taktovou prezidenta Zemana, tak Sobotka a jeho zastánci,
kteří nedokázali se zemanovskou pátou kolonou jít do otevřeného střetu tak
dlouho, až se z páté kolony stala v podstatě stranická většina.
Což nás přivádí k
prezidentu Zemanovi. Ten sice symbolicky utrpěl ve volbách zdrcující porážku,
když jeho Strana práv občanů-zemanovci, totálně propadla, to vše navzdory jeho
kampani pro stranu. A prohrál vlastně i na další frontě, jelikož ČSSD nebude na
české politické scéně dominovat a s podporou komunistů vládnout. Situace ve
straně byla před volbami přitom nastavena tak, že ji Zeman mohl s pomocí haškovského
křídla převzít, a mít tak v zádech silný blok v podobě prezidentské ČSSD a KSČM.
I tak ale Zeman
zůstává nejsilnějším hráčem na české politické scéně. Rozdrobená Sněmovna, v
níž se těžko bude hledat vládní většina, z něj dělá klíčovou postavu, která
bude míchat kartami na politické scéně.
Všechny strany,
které se do Sněmovny probojovaly, jsou natolik slabé, že se Zemanovi jen těžko
dokážou postavit, ať už udělá cokoliv. Dá se předpokládat, že bude další dlouhé
měsíce vládnout vláda Jiřího Rusnoka, navzdory tomu, že někteří její klíčoví
členové jsou ještě více nelegitimní, než byli po neúspěšném hlasování o důvěře,
protože utrpěli v podobě svých kandidatur za SPOZ totální fiasko.
Jako jediná možnost,
že by Zeman mohl být vykázán do patřičných mezí, se jeví jeho případný střet s
dalším dominantním hráčem, tedy s Babišem. Ten, pokud se k němu nebude Zeman
chovat slušně, by mohl usoudit, že je třeba proti Zemanovi postavit silnou
vládu.
Tuto možnost má,
ale zatím, jak se zdá o ní nestojí. Nicméně i Zeman musí být ve světle Babišova
úspěchu opatrný, protože možnost, že bude českou politiku v příštích letech naprosto
ovládat, mu může pokazit právě jen Babiš.