Mnozí asi předpokládali, že prezident Zeman ve svém
prvním projevu u příležitosti nejdůležitějšího státního svátku, který má navíc
kvůli předávání státních vyznamenávání plně v režii, bude mluvit o
podstatných věcech.
Kupříkladu že nastíní, jak vidí budoucnost České
republiky v Evropské unii, či budoucnost samotné EU. Nebo jak nahlíží na
zahraniční politiku, v níž hraje, i ústavně, důležitou roli. Nebo že řekne
něco ke krizi českého politického systému, která hrozí přerůst v úplný rozpad.
Pan prezident ale prohlásil hned na začátku svého
projevu, který se ukázal být nakonec jen takovým bohorovným, typicky
zemanovským mudrováním, něco v tom smyslu, že o věcech, jako je postavení
Česka v EU se mluvilo v minulosti, a že se také mluvilo (asi
zbytečně) o dějinách v jakémsi příliš obecném smyslu.
On bude tudíž mluvit o konkrétních lidech. Filozof
by řekl, o roli osobnosti v dějinách.
Pan prezident pak asi půl hodiny pronášel banální
fráze. Třeba o tom, jak lidé, které vyznamenává, nejsou jen nějací konformisté,
ale šli prý ve svých životech proti proudu. Zřejmě přitom také myslel trochu na
sebe a představoval si v duchu, jak deset let plul proti proudu zrádců na
svém nafukovacím člunu na Vysočině, až ho spravedlivé dějiny donesly na Hrad,
kam dle svého přesvědčení nepochybně patří. Jinak by přece neorganizoval už
deset let „deratizaci“ krys, které mu v cestě na Hrad zabránily před
deseti lety.
Možná mu při bohorovném rozjímání o roli osobnosti
v českých dějinách (což není totéž jako role osobnosti ve světových
dějinách) blesklo hlavou, jak jen den před projevem organizoval s haškovci
puč v ČSSD. Možná Michal Hašek a Zdeněk Škromach dostanou vyznamenání
příště.
Nic proti vyznamenaným, jsou to vesměs úctyhodné
osobnosti. Až na to, že řada z nich v posledních měsících proslula
buď podporou Zemana v prezidentské volbě, nebo podporou pro jeho SPOZ ve
volbách do Sněmovny. Nelze se než podivit, že Zemanovi i těm vyznamenaným není
vyznamenávání za těchto okolností trapné.
Ale zpět k projevu. Nepíše se to snadno, jde
přeci jen o hlavu státu, ale pan prezident prostě asi půl hodiny jen tak spatra
žvanil. Nakonec samozřejmě také nezapomněl říci, kdo jsou v kontrastu
s vyznamenanými ti skuteční ubožáci. Jsou to komentátoři, kteří jsou prý
už z principu zlí a nemají za sebou prý žádné dílo. Nespecifikoval, zda
tím dílem myslí třeba knihy nebo organizování vnitrostranických převratů a
opozičních smluv.
Kdo z nich za sebou nějaké dílo kromě
komentování má, záleží zřejmě na úsudku pana prezidenta. Možná nám to řekne
v příštích Hovorech z Lán.