Lidovecké vánoce

Křesťanští demokraté mají během vánočních svátků nad čím
rozjímat.  Kupříkladu nad svým chováním
při dělení postů ve vládě. Při něm by se mohli inspirovat třeba výrokem sv.
Matouše: „Jak to, že vidíš třísku
v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?”

Zatímco při vyjednávání o koaliční dohodě se lidovci
chovali konstruktivně, jakmile došlo na dělení pozic ve vládě, začali silně  připomínat Věci veřejné z dob Nečasovy
vlády.  Nikdo samozřejmě nemůže lidovcům
zazlívat, že pro sebe chtěli vyjednat ve vládě co nejsilnější pozici.

Přesto je ale s„vyděračským“ potenciálem,
který nejmenší členové koalic tradičně mají, třeba zacházet opatrně. Je dobré
pečlivě číst společenskou objednávku. U nás si veřejnost po měsících
nestability přeje konec politického chování, které kdysi předváděli právě
véčkaři. Stále většímu počtu lidí se také zajídá provizórium v podobě tzv.
odbornické vlády, s jejíž pomocí torpédoval fungování partajního systému
prezident Zeman.

 Lidovci samozřejmě musejí požadovat, aby se s nimi v koalici
zacházelo důstojně.  Mají jistě právo na respekt pro své
„priority“.  Jenže bohužel nebyli schopni
uspokojivě vysvětlit veřejnosti, proč je pro ně „prioritní“ zrovna ministerstvo
zemědělství a nikoliv třeba větší a důležitější ministerstvo práce a sociálních
věcí, které mohli vést. 

Navíc je už od počátku koaličních jednání jasné, že jde o víc, než o jednu
vládu. Ve sporu s ústavně expanzivním prezidentem jde o samotné
pokračování parlamentního systému u nás. Nůž na krku při sestavování vlády má
nejen předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, ale v závislosti na jeho úspěchu či
neúspěchu vlastně celý stranický systém u nás.

 Sobotka je v kleštích, ale to neznamená, že si polepší ta strana,
která bude jeho nezáviděníhodné pozice zneužívat. A přesně tento obraz
vytvářeli svým chováním lidovci.

Zamyslet
by se na sebou měl v době vánoční především lidovecký předseda Pavel
Bělobrádek. Možná to byla jen náhoda, ale chování jeho strany bylo o poznání
konstruktivnější, dokud byl na stáži v USA.

Jako by chtěl po svém návratu ukázat, kdo je ve straně pánem, začal klást
jménem lidovců ultimata, která byla v ostrém kontrastu s předešlou
snahou se dohodnout.  I v jeho
osobním výrazu bylo ve srovnání s prvním místopředsedou Marianem Jurečkou
leccos, co silně připomínalo zakyslé, těžko pochopitelné eskapády Víta Bárty
v minulé vládě.  I on si hledá proti
koaličním partnerům spojence v nevypočitatelném prezidentovi.

Třísek v očích ostatních opravdu našel dost, na trám v oku
vlastním ho zřejmě upozornili až kolegové v předsednictvu strany, kteří
uťali další kontraproduktivní pokusy klást si zbytečné požadavky. Jak uznal
Jurečka v rozhovoru pro tento deník, koaliční partneři začínali mít
lidovců plné zuby. Možná by měli lidovci přes svátky analyzovat, jak by se měli
oni i jejich předseda chovat tak, aby jich neměla brzy plné zuby i veřejnost.

Právo, 23.12.2013

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..