Je užitečné
probrat se občas starými poznámkovými sešity, kupříkladu z léta 1998, kdy jsem
se po skončených volbách účastnil po boku prezidenta Václava Havla několika
schůzek s předsedou sociální demokracie Milošem Zemanem.
Z poznámek
vyplývá, že pokud by Zeman ve funkci prezidenta nyní odmítl jmenovat některé
ministry navržené mu premiérem, odkázal
by do říše „idiotských“ zvyklostí i postup, který sám v roce 1998 tvrdě
hájil.
Není
tajemstvím, že Havel měl v létě 1998 vážné výhrady nejen k opoziční
smlouvě, kterou uzavřela ČSSD s občanskými demokraty Václava Klause, ale
také ke dvěma ministrům navrženým Zemanem—Václavu Grulichovi coby ministru
vnitra a Janu Kavanovi coby ministru zahraničí. V médiích se spekulovalo,
že tomu tak bylo kvůli Kavanově údajné spolupráci s StB a Grulichovým
údajným minulým stykům s KGB.
Havel ale
v rozhovorech se Zemanem takto jednoznačně své výhrady vůči Kavanovi a
Grulichovi neformuloval. Namítal jen, že oba tito kandidáti na ministry jsou už
kvůli jejich mediálnímu obrazu velmi kontroverzní, navíc existuje riziko, že se
po jejich jmenování mohou objevit kompromitující informace, které poškodí jak
vládu tak Českou republiku.
Havel
výslovně nehrozil personálním vetem obou kandidátů. Zemanovi jen doporučoval,
ať jmenování obou zváží. Zeman při jednáních s Havlem tvrdil, že tak
učiní, i když upozorňoval, že je pro něj důležité, že Grulich i Kavan mají
negativní lustrační osvědčení a čistý trestní rejstřík.
V médiích
se ovšem vyjadřoval tak, jako by Havel vetem vážně hrozil. Upozorňoval, že pokud
jde o nějaké personální veto, bylo by v rozporu s článkem 68 Ústavy a
ta platí pro každého, tedy i pro prezidenta. „Z článku 68 Ústavy jasně vyplývá,
že se nemůžeme ptát, kdo se komu líbí a
kdo se komu nelíbí“, řekl tehdy Zeman.
Havlovi nakonec
přinesl seznam ministrů i se jmény Kavan a Grulich bez toho, že by konkrétněji
vysvětlil, proč na nich, navzdory jejich kontroverzní minulosti, trvá. Zřejmě chtěl
jasně ukázat , kdo je při skládání vlády v našem ústavním systému pánem.
Tak si alespoň Zemanův postup vykládal Havel, který byl rozporem mezi Zemanovou
jistou vstřícností v soukromých rozhovorech a jeho skutečným postupem
nemile překvapen.
Nicméně
uznal, že Zemanův postup je v souladu s duchem Ústavy i pravidly
parlamentní demokracie. Vládu jmenoval tak, jak mu ji Zeman navrhl.
Ve světle
toho, že Zemanovi přinese svůj seznam ministrů za několik dní předseda ČSSD
Bohuslav Sobotka, a že Zeman může mít k některým jménům osobní výhrady, je
nepochybně důležité, že při jmenování vlády
v roce 1998 právě Zeman rezolutně hájil jediný možný výklad Ústavy v tomto
bodě. Pomohl tak stvořit i ústavní zvyklost, kterou se neodvážil později
porušit ani prezident Klaus. I proto jistě nebude chtít tento výklad Ústavy,
k němuž tak výrazně přispěl, nyní ignorovat coby „idiotský“.
Právo, 31.12.2013