Debata, která
obklopovala rozhodování Poslanecké sněmovny o propuštění novely zákona o státní
službě do prvního čtení, byla přehlídkou politické demagogie. Přehlídku
pokrytectví, které se s projednáváním zákona pojí, můžeme začít u
prezidenta Miloše Zemana. Ten de facto spojil propuštění zákona do prvního
čtení se jmenováním šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, jenž nemůže předložit negativní
lustrační osvědčení, do funkce ministra financí .
Prezident si tak
snažil vytvořit alibi pro porušení dosavadní zvyklosti, která velela
prezidentům od ministrů lustrační osvědčení požadovat. Lustrační ani
služební zákon, který byl přijat v roce 2002, ale jehož účinnost byla
opakovaně odkládána, výslovně otázku negativních lustrací ministrů neřeší, ač
někteří experti tvrdí, že jelikož je ministr automaticky považován za součást
státní správy, lustrační osvědčení předložit musí.
I
tak zůstává vyžadování lustračního osvědčení od ministrů především otázkou
interpretace lustračního zákona i dodržování dosavadních zvyklostí, a prezident má tedy volné ruce.
Pokud si někteří politici myslí, že nemá, jedinou reálnou možností, jak spor
rozseknout, je napadnout případné jmenování ministrů bez předložení lustračních
osvědčení u Ústavního soudu.
Prezident svým
postupem bohužel zamlžil skutečnost, že lustrace a nový služební zákon spolu
nezbytně nijak nesouvisí. Jediná zřejmá
vazba totiž spočívá v tom, že v doprovodném, tzv. změnovém zákoně
z roku 2002 byla povinnost předkládat lustrační osvědčení pro ministry
zrušena. Tento zákon ovšem, stejně jako samotný služební zákon, nenabyl nikdy
účinnosti.
Pokrytecky se chová
ovšem i vládní koalice. Ta tvrdí, že svolala mimořádnou schůzi sněmovny
především kvůli tomu, že si sama dala závazek zákon o státní službě co nejdříve
schválit. Třeba prý i kvůli tomu, že nám jinak hrozí ztráta miliard
z fondů Evropské unie.
Tlak Unie sice
existuje, ale důvodem pro mimořádnou schůzi je, jak každý ví, především tlak
prezidenta. Když nyní koalice vychází
vstříc jeho podmínce, činí z mimořádného projednání služebního zákona
skutečně jakýsi „lex Babiš“, jak zákon posměšně označuje část opozice.
Pokrytecká je ovšem
i část opozice. TOP 09 a Občanská demokratická strana vyčítají koalici, že tím, že se podřizuje diktátu
prezidenta, oslabuje parlamentní demokracii.
Jenže otevírá-li splnění právě této prezidentovy podmínky dveře
k ustavení politické vlády vzešlé z voleb, je podivné argumentovat,
že se propuštěním služebního zákona do prvního čtení, jak požaduje prezident,
posunujeme k poloprezidentskému systému. Zrovna tak bychom mohli
argumentovat, že jelikož splnění této podmínky umožní konečně jmenovat
plnohodnotnou vládu, posuneme se zpět k parlamentní politice.
Navíc propuštění
takového zákona do prvního čtení není totéž, jako kdyby se vládní koalice
podřídila prezidentovu zasahování do složení vlády. To by byl ústavní posun,
v případě služebního zákona jde spíš o taktiku. Každý totiž ví, že finální
verze služebního zákona bude dosti odlišná od té současné. Je prostě moudřejší poslat zákon do prvního
čtení, a vzít tím prezidentovi, který sám účelově spojil lustrace a služební
zákon, z rukou jeho nejsilnější nástroj k rozbití rodící se vlády.
ČRo Plus, 22.1.2014