Ústavní experti i
politologové často zdůrazňují, že se Ústava nemá měnit účelově, tedy jen
v reakci na nějaký konkrétní politický vývoj či jednání konkrétního
politika. S tím lze obecně souhlasit. Ale lze také oponovat.
Má-li Ústava nějaké
závažné nedostatky, obvykle se totiž projeví teprve v okamžicích krizí
nebo skrze svévolné jednání nějakého ústavního činitele. Máme to nechat být s tím, že se jednalo o
jednorázový exces, či sérii excesů, a příště to už bude lepší?
Jestliže kupříkladu
prezident Miloš Zeman využíval vágnosti Ústavy k tomu, aby neúměrně
prodlužoval jmenování nové vlády po loňských předčasných volbách, a ještě před
tím vyšachoval ze hry parlamentní strany s pomocí svojí vlády odborníků,
nemáme do Ústavy zasahovat jenom proto, že snahu o korekci s pomocí
ústavního dodatku bude leckdo kritizovat jako „účelovou“?
Je jistě pravda, že
Ústavou nelze předepsat vše. Na druhou stranu, je-li zřejmé, že někteří ústavní
činitelé vágní ustanovení Ústavy zneužívají, proč věřit tomu, že s tím
nakonec oni i jejich následovníci přestanou jenom proto, že snad pochopí, že
vágně byla určitá ustanovení napsána s předpokladem, že budou ctít nepsaná
pravidla hry?
Zeman navíc otevřeně
tvrdí, že ústavní zvyklosti jsou „idiotské“. Dělá údajně jen to, co je
v Ústavě napsáno. Evidentně si přitom vykládá to, co tam je napsáno,
jinak, než jak to mínili tvůrci Ústavy, což umožňuje právě vágnost některých
ustanovení.
Je-li tedy
Ústava napsána tak, že si ji prezident
může vykládat po svém a ještě se vysmívat jakýmsi prý „idiotským zvyklostem“,
není vůbec účelové, když Parlament Ústavu v této oblasti zpřesní. Tvrzení
ústavních puristů, že prezidenta není možné tak jako tak trestat, když nebude
lhůty dodržovat, neobstojí. Prezidenta totiž není třeba trestat.
Stačí do Ústavy jen
napsat, že když kupříkladu svého práva
jmenovat premiéra či vládu nevyužije v Ústavou stanovené lhůtě, přejde toto
jeho právo automaticky na jiného ústavního činitele či instituci. To je také
smysl ústavní změny, kterou navrhl pro postup při jmenování vlády premiér
Bohuslav Sobotka, a kterou se teď zabývá vládní koalice.
Prezident Zeman si
hořce stěžuje, že ubírat mu pravomoci, když byla role prezidenta přímou volbou
de facto posílena, nedává smysl, je prý účelová. Jenže tuto reakci vlády
vyvolal svým svévolným postupem jen on sám. Mnohým připadne právě ve světle
jeho jednání jako nanejvýš rozumná.
Právo, 22.4.2014