Důvody rekordně
nízké volební účasti v České republice při volbách do Evropského parlamentu se
budou z nejrůznějších úhlů ještě rozebírat na základě sociologických dat, ale
někteří čeští politici i analytici měli několik hypotéz hned po skončení voleb.
Kupříkladu,
že kampaň politických stran byla nezáživná a nedokázala voliče přitáhnout.
Nebo, že lidé nerozumějí dění v EU, a proto je nezajímá.
Populární je
také vysvětlení, že Evropský parlament je v očích českých voličů bezzubá
instituce, jakkoliv se jeho pravomoci ve skutečnosti v posledních letech
postupně zvyšují. Nemálo lidí si také myslí, že EU je nadále spíše jen
projektem elit, a že „hlas lidu“ nemá velký smysl.
Specificky
českým důvodem je pak v současné době skutečnost, že vláda Bohuslava Sobotky
byla ustavena teprve nedávno, a není po prvních měsících svého působení výrazně
nepopulární. Chybí tedy mobilizující prvek, který hrál určitou roli v minulých
evropských volbách.
V roce 2004
voliči eurovolby využili, aby registrovali svůj nesouhlas s vládou Vladimíra
Špidly, která se nacházela uprostřed volebního období. V roce 2009 zase hrál
významnou roli pád české vlády uprostřed českého předsednictví Unie, ke kterému
došlo krátce před volbami.
Možná nejzajímavější předběžné zjištění o důvodech nízké
účasti u nás nabídla sociologická agentura Focus, která ve svém šetření pro
Českou televizi, zjistila, že 48 procent Čechů se domnívá, že evropské volby
jsou zbytečné, protože stejně nic nezmění. Zhruba polovina Čechů se domnívá, že
se členství v EU do jejich života nijak nepromítlo.
Jelikož jakákoliv hlubší analýza snadno ukáže, že volby
do europarlamentu—obzvláště pak po přijetí Lisabonské smlouvy v roce
2009—toho v současné EU v konečném důsledku dost změní, je se třeba
ptát, jak je možné, že si to téměř polovina Čechů nepřipouští. Vždyť už téměř
80 procent veškeré legislativy u nás je přijímáno v návaznosti na tu
evropskou, v jejímž přijímání hraje EP stále větší roli. A role EP dále
poroste.
Podobné je to s přesvědčením téměř poloviny Čechů,
že se do jejich životů nepromítlo členství v EU. Je totiž zřejmé, že se do
jejich životů tak či onak promítlo, promítá a promítat stále více bude, jen to
téměř polovina Čechů neví a nebo vědět nechce.
Jedním z možných vysvětlení je malá schopnost českých
politiků evropský projekt vysvětlovat. Kritika—kupříkladu i z úst
prezidenta Zemana—se snesla tradičně i na adresu českých médií.
Jenomže se dá argumentovat, že kvalita jak politické, tak
mediální diskuse o EU se u nás v poslední době zlepšila. Po odchodu
Václava Klause z Hradu a euroskeptické ODS z čela vlády jsou
politické postoje k EU vstřícnější a mediální obraz otevřenější i zasvěcenější.
Svoji roli v pokračujícím nezájmu veřejnosti o dění
v EU i skeptických postojích k ní tak, zdá se, hraje jistá
setrvačnost, která má dva zdroje. Jedním je skutečnost, že po deseti letech
soustavné euroskeptické masáže z Hradu a vlády se po nástupu
euro-optimistického prezidenta a vlády postoje veřejnosti hned nezmění. A pokud se mění, je to spíše v podobě rostoucí
podpory té části veřejnosti, která k eurovolbám nakonec šla, pro
proevpropské strany, což značí odklon od minulosti, kdy voliči posílali do EP
většinově euroskeptiky.
Setrvačnost se projevuje zejména v podobě nezájmu.
Jestliže prezident i vlády po deset let tvrdili, že na dění v EU nemáme
žádný vliv, bude nejspíš ještě nějakou dobu trvat, než větší část veřejnosti
pochopí, že tomu tak není.
Obecnějším důvodem je pak jakási „postkomunistická“ nedůvěra
k tomu, že účast v demokratickém procesu může něco změnit. Vidíme to i
v českých parlamentních a dalších domácích volbách, kdy mnoho lidí nejen
nevolí, ale kdy si i mnoho z těch,
kteří volí, myslí, že se stejně nic nezmění.
Jistě, účast ve volbách coby výraz přesvědčení, že volby„stejně nic nezmění“, klesá i
v západních demokraciích, ale mnohem rozšířenější je tento pocit
v nových demokraciích na východě Evropy, kde doznívá dědictví éry,
v níž byly volby jen stafáž a o
všem nakonec stejně rozhodovala jakási politbyra a grémia. I proto je účast
v eurovolbách vyšší na západě Evropy než na jejím východě.
Zdá se, že si občané v nových demokracií uvědomují méně,
než „demokraticky zkušenější“ voliči na západě Evropy, že i malým dílkem svého hlasu nakonec
rozhodují o tom, že se věci nějak mění. A že když svůj hlas nevyužijí, neměli
by si pak přinejmenším stěžovat, že EU je taková či onaká, nebo že v ní
prý panuje demokratický deficit. Úplně scestné pak je si myslet, že EU, o níž
se rozhodli v podobě neúčasti v eurovolbách nerozhodovat, nemá na
jejich životy žádný vliv.
Novinky, 26.5.2014