Předseda ČSSD
Bohuslav Sobotka v rozhovoru pro Právo (31.5.2014) prohlásil,
že voliči prý nepřišli k volbám do Evropského parlamentu proto, že byli spokojení.
Tato spokojenost
prý pramení z toho, že ČSSD vyhrála volby, je ve vládě, má levicového
prezidenta a většinu hejtmanů. I řadu měst vedou lidé z ČSSD. Navíc Sobotkova
vláda prý řeší úspěšně problémy země, a postupně tak přispívá k obnově
důvěry politiku.
Ještěže při výčtu zářivých
úspěchů, které přivodily volební porážku ČSSD, Sobotka připustil, že k nízké volební účasti, a
tím i k porážce ČSSD, mohlo přispět , že se politikům ČSSD nepodařilo
během deseti let členství naší země v EU občanům vysvětlit, co znamená volit do
europarlamentu.
Předseda ČSSD dělá
z porážky ČSSD „nevýhru“ s pomocí pozoruhodné logiky: podle něj by
ČSSD zřejmě mohla evropské volby vyhrát
jen za předpokladu, že voliči budou nespokojení. Čím to ale tedy, že ČSSD v minulosti
prohrávala v eurovolbách, i když její voliči byli nespokojení?
Anebo, jak je
možné, že v EU je celá řada zemí, kde jsou voliči o poznání spokojenější s
vládou i celkovou situací než u nás, a přesto jich chodí téměř polovina volit i
v eurovolbách? To u nás, pokud
bychom dovedli Sobotkovo tvrzení do logických důsledků, zřejmě klesne voličská
účast na nulu, bude-li díky neúnavné práci vládních politiků dále růst
všeobecná spokojenost.
Možná by měla ČSSD hledat
skutečné odpovědi. Mohla by začít třeba otázkou, proč je účast v eurovolbách
nejnižší v obou následnických státech
Československa. Že by zde hrálo roli nějaké historické trauma?
A proč je u nás v
moři postkomunistického nezájmu o evropskou politiku přeborníkem právě
voličstvo ČSSD? Vždyť zatímco v západní Evropě je levicový volič z podstaty
věci „internacionálnější“ a méně ochotný se uzavírat v národních hranicích než
volič pravice, u nás je to naopak.
Voliči ČSSD, jak ukazují
i jejich postoje k EU ve volbách a průzkumech, se světa za českými hranicemi v
podstatě bojí. Asi to nebude jen tím, že jim politici ČSSD zapomněli vysvětlit,
k čemu je dobrý europarlament.
Naopak: mnozí
politici ČSSD přiživují fobie i předsudky svojí voličské základny nejen vůči
EU, ale i vůči menšinám a imigrantům. Řada politiků ČSSD navíc působí tak, že v podstatě nemá ráda
Západ, jehož nejvýraznějšími představiteli jsou EU a USA.
Střet
s evropskými tématy je střetem s modernitou, a vedení ČSSD neví ve světle své voličské základny, kterou velký
„ svět moc nezajímá, jak na ně. Mnozí jistě ironicky namítnou, že voliče nelze vyměnit, takže o čem je tady
vlastně řeč? Buďme raději realisti.
Jenže možná by
stačilo, aby politici ČSSD místo výroků o tom, že jejich stávající voličstvo je
natolik spokojené, že už ani nevolí, pokusili voliče vzdělávat i ve věcech
jdoucích za horizont toho, zda se bude někde platit ten či onen poplatek,
zaměstnanost bude o půl procenta nižší, nebo se podaří s církvemi
uhádat zmírnění restitucí.
Mohli by se pokusit
začít lákat voliče podobné těm, kteří podporují sociální demokraty na Západě. Pokud
to ČSSD neudělá, hrozí jí, že brzy nebude v modernizující se společnosti
nikoho vážně zajímat, protože mladé a vzdělanější lidi nezajímá už teď. A nikterak ji nepomůže
utěšování tím, že ty co ještě zajímá, jsou tak spokojení, že raději už ani
nevolí.
Právo, 2.6.2014