Hnutí ANO Andreje
Babiše se netají ambicemi vyhrát podzimní komunální volby v Praze a stanout
v čele hlavního města. Průzkumy naznačují, že se mu to může podařit. Protože Praha je výkladní skříní
země–s ročním rozpočtem téměř padesáti miliard korun—měli bychom si
pečlivě všímat toho, jak se vlastně v hnutí ANO rodí návrhy na lídry jeho
kandidátky pro Prahu.
Začít můžeme poněkud
varovným konstatováním, že se nerodí primárně v samotném hnutí–v demokratické
diskusi a transparentních hlasovacích procedurách—ale v hlavě Andreje
Babiše. Ten pojal hledání nového pražského primátora tak trochu jako hitparádu.
Nutno uznat, že na
osobnosti, které mu mohou s jeho politickým podnikáním pomoct, má docela dobrý
čich, o čemž svědčí jeho první volba, kterou byl bývalý primátor Prahy za ODS
Jan Kasl. Ten si udělal svého času dobré renomé nejen svým vedením Prahy, ale
také rozhodnutím postavit se praktikám, které považoval za korupční,
v důsledku čehož skončil poměrně rychle i ve vlastní straně, dominované
tehdy lidmi blízkými Václavu Klausovi.
Když se ale Babiš
rozhodl udělat z Kasla tvář ANO pro volby v Praze, a tedy i
pravděpodobného příštího primátora, nedal mu z nějakého důvodu nakonec
v sestavování pražské kandidátky takovou volnost, jakou dal Pavlu
Teličkovi při sestavování kandidátky ANO pro volby do europarlamentu. Kasl se
tak dostal do sporu s lidmi okolo bývalé sociální demokratky a nyní Babišovy spolupracovnice Radmily Kleslové,
když chtěl Klesovou kvůli její kontroverzní politické minulosti
z kandidátky eliminovat.
Dalo by se říci, že
se Babiš stal v tomto případě obětí vlastní polovičatosti, protože se
nominaci Kasla snažil pojmout jako kompromis mezi svým doposud autokratickým
stylem při výběru nejviditelnějších tváří ANO a „demokratickým“ rozhodováním
rodících se struktur ANO v hlavím městě. Situace se vymkla z rukou,
hrozil rozkol, a Babiš nakonec raději odepsal oba: Kasla i Kleslovou.
Oznámil pak, že
kandidáta na budoucího primátora možná ANO vybere s pomocí ankety mezi
Pražany. Zdánlivě skvělý nápad, ale i
populistický miliardář si nakonec zřejmě uvědomil, že by mu Pražané mohli
přichystat nějaké nepříjemné překvapení.
Nicméně svého
záměru vybrat příštího primátora na základě jakési politické hitparády se
evidentně nevzdal. Schopnostem svého hnutí kompetentně vybrat politického
manažéra hlavního města ovšem evidentně nevěřil o nic víc, než by věřil
nějakému demokratickému procesu ve své firmě Agrofert vybrat vrcholné manažéry ,
takže se začalo proslýchat, že se o víkendech, kdy nemá tolik práce na
ministerstvu financí, osobně věnuje hledání vhodného kandidáta.
Mluvil prý
s ředitelem pražské Zoo Miroslavem Bobkem, který ale odmítl. Podle zpráv v médiích
pak oslovil Elišku Kaplicky, vdovu po slavném architektovi Janu Kaplickém. Ani
to, zdá se, nakonec takříkajíc „nedopadlo“. Možná si Babiš nakonec uvědomil, že
ne každý, kdo je z nějakého důvodu populární, se hodí do čela politické
kandidátky nebo řízení velkoměsta.
Podle posledních
zpráv oslovil Babiš bývalého studentského lídra z roku 1989, později
ředitele Českého rozhlasu, a ještě později ředitele Národní knihovny (nyní
ředitele Obecního domu) Vlastimila Ježka.
Což o to, Ježek je úspěšný,
i když občas kontroverzní ředitel několika velkých institucí. Pravda,
v politice zatím moc neuspěl, před časem kupříkladu prohrál v senátních
volbách. Pod křídly Babiše by ale mohl politicky takříkajíc vyrůst. I tak se
ale vtírá otázka, zda způsob, jakým se Babiš pokouší najít příštího primátora
Prahy není poněkud absurdní a znepokojivý, zejména ve světle zřejmého
nedostatku transparentních demokratických mechanismů.
ČRo Plus, 18.6.2014