Nejvyšší
správní soud vyhověl stížnosti Strany zelených a České pirátské strany na
používání pětiprocentní klauzule pro vstup do Evropského parlamentu. Podle
zelených a pirátů omezuje volebním zákonem stanovená pětiprocentní hranice,
kterou strany musejí překonat při volbách do Evropského parlamentu, aby dosáhly
na poslanecká křesla, volnost politické soutěže. Zelení a piráti se proto obrátili
na Nejvyšší správní soud, který jejich stížnosti vyhověl a navrhl Ústavnímu
soudu, aby pětiprocentní klauzuli zrušil.
Až potud se
jedná o legitimní spor o základní principy politické spravedlnosti, přičemž je
nutné mít na paměti, že ať už se soudy rozhodnou jakkoliv, bude mít kus pravdy
i druhá strana sporu. V politologické literatuře najdeme jak velké
množství přesvědčivých argumentů pro existenci volebních prahů, které strany
pro získání mandátů musejí překonat, tak mnoho přesvědčivých argumentů proti
jejich existenci.
Absolutně
spravedlivé rozhodnutí v tomto případě tedy neexistuje. Jedni mohou
argumentovat, že volby jsou v konečných důsledcích politickým
instrumentem, nikoliv čistě právním, a že je tedy zcela legitimním politickým
rozhodnutím, že mají zabránit roztříštěnosti parlamentu, což je při neexistenci
volebních prahů těžké. Druzí mohou argumentovat, že jakákoliv omezení jsou
diskriminační.
Otázkou také
zůstane, zda jsou taková omezení více nesmyslná při volbách do Evropského
parlamentu, v nichž lidé nevolí přímo pro evropské politické strany, takže
parlamentní frakce se tvoří spíše jako mozaika stran i straniček
s příbuznými názory, anebo zda mají platit i pro volby do národního
parlamentu. Český Nejvyšší správní soud
nyní, ač jen těsnou většinou, souhlasil s těmi, kdo ve volebních
klauzulích v evropských volbách u nás spatřují omezení volné soutěže.
Otevírá tím ovšem Pandořinu skříňku i ve vztahu k národním volbám, a bude
zajímavé sledovat, jak se k tomu postaví Ústavní soud.
Ať už ale bude
rozhodnutí Ústavního soudu jakékoliv, nebude vybočovat z mezí zdravého
rozumu, pokud jde o meritum celé věci, protože validní právní i politické
argumenty lze učinit ve prospěch existence i neexistence volebních klauzulí. A
jak poznamenal předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, pokud jde o evropské
volby, bude to v praktické rovině vcelku irelevantní, protože při počtu
jednadvaceti mandátů, na něž má v europarlamentu nárok Česká republika,
jakož i ve světle stabilně nízké volební účasti v eurovolbách u nás,
nakonec mandáty získají stejně jen strany, které se dnešní pětiprocentní
klauzuli budou těsně blížit nebo ji překonají.
Zdravému
rozumu by se ale dozajista vzpíralo případné rozhodnutí, po němž někteří
volají, aby pětiprocentní klauzule pro evropské volby u nás byla zrušena
retroaktivně. Jinými slovy, aby v případě, že Ústavní soud stížnosti
zelených a pirátů—nyní i s doporučením Nejvyššího správního soudu–vyhoví,
křesla v Evropském parlamentu získali předseda zelených Ondřej Liška a
předseda pirátů Ivan Bartoš. Jejich strany totiž sice nepřekročily
pětiprocentní hranici, ale byly natolik blízko, že by při novém přepočtu hlasů
na mandáty zelení i piráti získali po jednom mandátu – a to na úkor sociální
demokracie a lidovců.
Je třeba
doufat, že Ústavní soud prokáže dostatek zdravého rozumu, takže v případě,
že stížnosti zelených a pirátů vyhoví, jasně též řekne, že rozhodnutí může
platit až od příštích voleb. Ve volbách, které už proběhly, kandidovaly všechny
strany, včetně zelených a pirátů, na základě pravidel, jejichž součástí byla
existence pětiprocentní hranice, ať už si o ní myslíme cokoliv.
Jakékoliv
připuštění retroaktivity by poškodilo strany, které na základě platných
pravidel uspěly. Navíc by zpochybnilo výsledky voleb minulých. Česká republika by tak zase jednou byla
oprávněně považována za evropský Absurdistán.
ČRo Plus, 25.6.2014