Pravicová opozice opírá své
hrozby, že obstrukcemi zabrání přijetí zákona o státní službě, o argumenty, nad
nimiž zůstává rozum stát. Tím hlavním je tvrzení, že důležitější než rychlost
přijetí je přijmout zákon kvalitní. Dalším je pak obava, že zákon prý na roky
zabetonuje ve státní službě úředníky, které si tam přivedla současná vládní
garnitura.
Filipiky na téma rychlost versus
kvalita by snad měly jakési opodstatnění, kdybychom začínali na zelené louce. Ve
skutečnosti zákon o státní službě požaduje v čl. 79 už od roku 1993 ústava
České republiky!
České vlády, napravo i nalevo od
politického středu, se ale jeho přijetí vyhýbaly, seč to bylo možné. Důvod byl
jednoduchý: před politickými tlaky chráněná státní správa by politiky nemusela
tolik poslouchat. Navíc by každá nová vláda neměla po nástupu dostatek prebend,
které by v podobě vysokých postů ve státní správě mohla rozdávat.
Pod tlakem Evropské unie, coby
podmínku vstupu, Česká republika nakonec zákon v roce 2002 schválila. Jeho
účinnost měla nastat 1. ledna 2004, ale byla několikrát odložena. Nejprve hned
v roce 2003 na rok 2005, pak v roce 2004 na rok 2007, následně
v roce 2006 na rok 2009, ještě jednou v roce 2008 na rok 2012, a
nakonec v roce 2011 na rok 2015!
Tyto odklady byly nejen naprostým
výsměchem EU v podobě české vyčuranosti, která sice splnila jakýsi otravný
požadavek Unie, ale pak se hned jala hledat důvody, jak se mu vyhnout. Byly
také výsměchem české ústavě a inteligenci občanů ČR.
Při každé licoměrné diskusi na
téma, proč zákon odložit, se totiž argumentovalo, že to bude příliš drahé, navíc
se prý země potřebuje řádně připravit. Po uplynutí několika let se začalo
argumentovat, že je zákon zastaralý. Z čehož mělo zřejmě vyplývat, že je
lepší žádný zákon nemít.
Poslední kolo šarády pod názvem „nespěchejme
a diskutujme dál o dobrém zákonu“ rozehrála nyní pravicová opozice, jejíž
nejprominentnější tvář, Miroslav Kalousek, ve Sněmovně vítězně mává dokumentem,
podle kterého prý EU nespojuje s přijetím zákona (ne)vyplacení
stamiliardových dotací, jak tvrdila současná vláda.
Bylo by ovšem nespravedlivé vinit
jen pravici. K prvním třem odkladům účinnosti došlo za vlád vedených
levicí
Už vzhledem k tomu, že
současná debata se vlastně vede o důkladné novelizaci zatím neúčinného zákona
z roku 2002, mohla by si pravicová opozice opravdu ušetřit demagogické
argumenty o tom, jak je zhoubné spěchat, protože musíme vše řádně promyslet.
V situaci, kdy je Česká republika poslední
členskou zemí EU, která zákon kvůli záměrnému zdržování zleva i zprava nemá,
jsou to argumenty vskutku trapné.
Nejen proto, že pravice měla
během svých vlád sedm let na to, aby zákon přepracovala a přijala. Jsou trapné
i proto, že když už čeští politici nejsou schopni napsat slušný zákon o státní
službě, úplně by stačilo zkopírovat služební zákon z jedné z těch
zemí EU, kde státní služba dobře funguje.
Jenže v tomto případě se
pravice shodne s levicí, že máme přeci svoje specifika, takže jaképak opisování?
Kolo je sice už dávno vynalezeno, ale my si ho pro jistotu vynalezme
ještě jednou, pěkně po česku!
Licoměrný je i další argument
opozice, podle něhož současný zákon zabetonuje ve státní službě úředníky
dosazené současnou vládou. Vzhledem ke kritériím, která budou muset úřednici
splnit, nebude setrvání současných úředníků automatické.
Navíc pravice mohla během svých
sedmi let vládnutí novelizovaný zákon nechat nabýt účinnosti a „zabetonovat“ ve
státní správě svoje lidi. Jenže se bála, že i z lidí, které sama do státní
správy přivedla, by se při patřičné právní ochraně mohli stát nezávislí
úřednicí, kteří by se řídili kritérii odbornosti a politiky přestali poslouchat.
Oč pravici v současnosti
skutečně jde, pěkně ilustruje jeden z jejich požadavků, aby na
ministerstvech dále fungovali náměstci v dosavadní podobě. Tedy, řečeno
srozumitelně, aby v podstatě mohli dál rozhodovat přes hlavy státních
úředníků, včetně státních tajemníků.
Shrnuto a podtrženo: zákon o
státní službě, o němž se nyní má hlasovat, není jistě perfektní, ale není také
žádnou katastrofou. Pokud ho opozice s pomocí obstrukcí zablokuje pod
záminkou, že máme dost času diskutovat o nějakém lepším, bude to jen další
dějství naprosté politické licoměrnosti.
Právo, 23.7.2014