Prezident Miloš Zeman se chystá
promluvit k Poslanecké sněmovně na téma služebního zákona poté, co se
vládní koalice a pravicová opozice shodly na kompromisním návrhu, který
prezident kritizuje.
Zejména se mu nelíbí, že mají být zachovány
pozice politických náměstků, kteří prý nemají žádnou odbornost, a jsou tudíž
zbyteční do té míry, že si nejspíš budou z nudy jen „česat pěšinku“. Pokud ale prezident
tento argument zopakuje jako klíčový bod své kritiky i v PS, je možné, že
si z nudy začnou česat pěšinky při jeho projevu přítomní poslanci.
Političtí náměstci totiž nejsou bolavým
místem zákona. Zná je celá řada evropských zemí, přičemž mají dvě zásadní
funkce. Na jedné straně zastupují svého ministra na nejrůznějších politických jednáních, na straně druhé
jsou důležitými symboly toho, že ministerstva jsou nejen odborné, ale i politické instituce.
Úředníci mají být odborníci, chránění před
politickými tlaky, které by je nutily k možnému korupčnímu nebo
nezákonnému jednání, ale zároveň ministerstvo musí být schopné plnit politické zadání dané vlády. Kvůli
tomu, abychom měli vládu s určitým politickým programem, chodíme k volbám.
Političtí náměstci tuto politickou
agendu personálně zajišťují spolu s ministrem, který nemůže být všude.
Rušit je není žádoucí, podstatné ale je, aby jejich kompetence byly jasně
vymezeny—zejména ve vztahu k náměstkům odborným a státním tajemníkům.
Hlavní problémy zákona o státní službě
leží úplně jinde. Jedním je rozhodnutí nahradit generální ředitelství státní
služby–v čele s ředitelem jmenovaným nezávisle na stranické
politice–sekcí pro státní správu na ministerstvu vnitra, v čele s náměstkem
jmenovaným vládou.
Ponecháme-li stranou, že je takové
řešení nesystémové, a vládou jmenovaný náměstek bude de facto dalším
ministrem, problémem je, že tento náměstek
nebude mít potřebné kompetence k tomu, aby zajistil politicky nezávislý
výběr státních tajemníků, kteří pak budou vybírat státní úředníky.
Státní tajemníky má na návrh ministrů
totiž vybírat vláda. A i když kandidáti
na tyto funkce budou muset projít výběrovým řízením, budou de facto, stejně
jako náměstek ministra vnitra pro státní správu, politickými figurami protože je budou vybírat prostřednictvím vlády
koaliční strany, které budou právě u moci.
Tato změna v podstatě anuluje
slibované odstínění státní správy od politiky a zabetonovává současný stav,
v němž si politické strany po volbách dělí státní správu na léna, která používají
k rozdělování prebend.
To vše pak korunuje dohoda o tzv. větší
prostupnosti státní správy. Pokud by pozice státního úředníka skutečně odvisela
od nabytých profesních zkušeností, potřebné délky praxe a vzdělání, politické
strany by to měly s přiváděním svých lidí a různých trafikantů přece jen
těžší.
Jenže budou-li do státní správy poměrně
volně přicházet lidé zvenčí, bude státní správa otevřená nejrůznějším přátelům
politiků–bez ohledu na jejich skutečnou kvalifikaci. Kariérní státní úředníci,
kteří do svého vzdělání a profesního růstu budou chtít investovat úsilí a čas, musejí počítat s tím, že až
budou v úřednické hierarchii po mnoha letech služby téměř dosahovat na
vysoké pozice, vyfouknou je jim, jak je i dnes běžné, přátelé politiků „zvenčí“.
Pokud prezident zmíní tyto nedostatky
zákona, je dobře, že chce před PS promluvit.
Je to jedna z mála šancí, jak vysvětlit té části národa, který bude
jeho projev sledovat, že „historický kompromis“ mezi vládní koalicí a opozicí
je jen další „bouda“, kterou po více než desetiletém odkládání účinnosti zákona
ušili naši straničtí politici jak na občany, tak na Brusel.
Těm, kdo se radují, že se politické
strany prý nenechaly zatlačit do kouta a přešly do ofenzivy vůči snahám
vytvořit u nás prý jakousi úřednickou šlechtu, by prezident mohl coby
prognostik klidně předpovědět, že naše zpolitizovaná
státní správa, kterou kompromis jen zabetonuje, bude nadále produkovat korupční
i jiné skandály, což nakonec voliči spočítají právě politickým stranám.
Právo, 1.9.2014