Ačkoliv jsou vnitřní poměry ve vládní koalici formálně
odrazem výsledků voleb do Poslanecké sněmovny, zisky a ztráty jednotlivých
vládních stran v komunálních a senátních volbách se dozajista odrazí
v poměru sil uvnitř vlády.
Změní se zejména postavení lidovců, kteří jsou
faktickým vítězem komunálních i senátních voleb. Nejen proto, že si v obou
ve srovnání s minulostí výrazně polepšili, ale i proto, že ty komunální co
do počtu mandátů mezi politickými stranami vyhráli.
Vládní partneři lidovců—ANO a ČSSD—nemohou toto
faktické posílení lidovců ignorovat. Končí tak doba, kdy dvě větší strany občas
mohly zacházet s lidovci ve vládě jako s třetím do počtu.
Nejmarkantnější bude posílení lidovců viditelné
v Senátu, v němž bude dříve dominantní ČSSD muset při schvalování
zákonů vzešlých z dílny vládní koalice spoléhat nejen na čtyři nové
senátory z řad ANO, ale zejména na podporou osmi lidoveckých senátorů.
Zcela zásadní by role KDU-ČSL byla v případě, že by vládní koalice chtěla
měnit volební zákony, při jejichž schvalování nemůže Sněmovna Senát
přehlasovat.
ČSSD v senátních i komunálních volbách nepropadla,
ale stalo se tak poněkud paradoxním způsobem: navzdory ztrátám ve srovnání
s minulými volbami neztratila tolik, kolik se předpokládalo. V tomto
smyslu nevyjde z voleb ani výrazně posílená, ani výrazně oslabená.
V optickém rozložení moci mezi ČSSD a ANO si
sociální demokraté dokonce poněkud polepší. Volby totiž ukázaly, že popularita
ANO má své meze. Zatímco ve velkých městech hnutí profitovalo z toho, že i
tam znechucení voliči pravice volili v nemalých počtech „Babiše“, ANO propadlo v menších
městech a obcích i v senátních volbách.
Ukázalo se, že senátní kandidáti, kteří musejí
osvědčit nějaké vlastní kvality, nebo být alespoň spojeni se srozumitelným
stranickým programem, se nemohou za Babiše schovat tak, jak to dokázaly
„babišovské“ kandidátky ve větších městech. Ukázalo se, že ANO zatím nemá
rozvinutou organizační strukturu na nižších úrovních. A že ji možná ani mít
nebude, protože ve vůdcovsky organizovaném subjektu nemůže být vůdce všude.
Tyto nově objevené mocenské limity ANO jsou pro jeho
koaliční partnery důležitou zprávou. Po volbách tak máme co do činění
s vládní koalicí, v níž ČSSD posílí velmi mírně na úkor ANO, zatímco
lidovci posílí na úkor obou koaličních partnerů.
Vládní koalice tak bude fungovat možná lépe. Nejen
proto, že to už tak úplně nebude de facto koalice dvou velkých stran
s jedním malým koaličním přívěskem, ale také proto, že ne zcela přesvědčivé
volební představení ANO do jisté míry změní optiku, v níž se jako
nejsilnější hráč koalice nejevil premiér Bohuslav Sobotka, ale Babiš.
Právo, 22.10.2014