Pravda o Obamovi

Jiří Pehe

Na hlavu amerického prezidenta Baracka Obamy se po
debaklu demokratů ve volbách do Kongresu a pozic guvernérů snesla poměrně
laciná kritika. Zatímco je mimo jakékoliv pochyby, že k porážce přispěla
Obamova rostoucí neoblíbenost, kterou lze přičítat i mále úspěšnosti jeho
politických iniciativ a politickému stylu, pomíjí se další zásadní důvody.

Už po Obamově prvním zvolení jsem napsal, že Obama nejen nebude
během svého prezidentství schopen nikdy překonat onen téměř neuvěřitelný zápis
do historie v podobě zvolení prvního černošského prezidenta, ale že tento
politický zázrak vyvolá vlnu zcela nereálných očekávání.Vždyť politik, který
navzdory všem očekáváním dokázal prorazit skrze zeď staletých rasových
předsudků, musí přeci dokázat všechno, co si usmyslí!

Reálná politika, 
v níž  Obama musel trpět
cílené zmrazování nebo přímo odmítání většiny svých iniciativ ze strany
Kongresu, v jehož Sněmovně reprezentantů měli většinu republikáni, se pak
zákonitě jevila v zrcadle jím již dosaženého historického průlomu jako
ještě více nemohoucí, než ve skutečnosti byla.

Lze přitom argumentovat, že Obama svým způsobem hned po
svém nástupu do funkce pomohl zachránit nejen USA, ale i zbytek světa od
globální finanční katastrofy. Když se podíváme na jeho kroky v době
vrcholící finanční krize, někdy v první polovině roku 2009, je jasné, že
si počínal v podstatě správně. Stačilo přitom jedno špatné rozhodnutí, a
celý globální finanční systém se mohl zhroutit.

Co na tom, že tuto vpravdě globální finanční krizi, jejíž
hlavní řešení se muselo najít především v USA, Obama zdědil? Historie se o
takových zásadních věcech obvykle píše až s 
odstupem času, a než se napíše, má navrch dobový mediální provoz. A ten
očekával, že si Obama, který dokázal porazit svým zvolením hotový Mount Everest
staletých předsudků, snadno poradí kupříkladu se zákopovou politickou válkou,
kterou republikáni proti němu vedli pod zhoubným vlivem Tea Party
v Kongresu.

Málokdo chce dnes také přiznat, že řada útoků na Obamu
z řad republikánů měla rasový podtext. I proto je druhým největším
Obamovým úspěchem, že byl znovu zvolen. Většina Američanů totiž pochopila, o co
jde. Ač jistě i mnozí z těch, co ho v druhé prezidentské volbě
nakonec podpořili, očekávali od Obamy mnohem víc v reálné každodenní
politice,pochopili, že pokud by Obama neobhájil svoje prezidentství v roce
2012, zvítězil byl latentně přítomný diskurz americké pravice, že zvolit si černošského prezidenta byla chyba.

Historie jistě jednou poukáže na to, že řada Obamových
reformních iniciativ ztroskotala nejen proto, že je republikáni považovali za
příliš levicové, ale také proto, že část republikánské pravice černošského
prezidenta prostě nikdy nepřijala. Dělala, a nadále dělá, vše pro to, aby se
Obama ukázal jako historický Omyl.

Historie, dá se argumentovat,  ale spíše ukáže, že Obama nebyl neúspěšný ani
v reálné politice. Jistě mohl být rozhodnější v některých mezinárodních
krizích, jistě mohl přistupovat méně akademicky k některým domácím
reformám. Ale až se zváží hloubka ekonomické krize, v níž zemi (a svět)
převzal, a to vše se dá do kontextu toho, v jakém stavu Ameriku předal svému
nástupci, bude i jeho reálný politický přínos hodnocen o poznání pozitivněji.

Novinky, 10.11.2014

 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..