Od listopadových protestů proti
prezidentovi Miloši Zemanovi se vede vášnivá diskuse o tom, zda měly tisíce
demonstrantů právo ukazovat hlavě státu červené karty a na shromáždění na
Albertově dokonce házet na prezidenta vajíčka. Zatímco házení vajíček na
prezidenta v přítomnosti hlav dalších států je přinejmenším nevkusné, a
možná by ho dokonce bylo možné kvalifikovat jako výtržnictví, diskuse o právu
lidí protestovat masově proti prezidentovi—ať už s pomocí červených karet
nebo jinak–je jaksi zbytečná.
Lidé mají v demokracii právo
protestovat jakýmkoliv způsobem, který neporušuje zákon. Demonstrace coby forma
vyjádření kritického názoru jsou esencí demokracie stejně jako volby.
Je proto nesmyslné tvrdit, že vystavování
červených karet prezidentovi, jde proti smyslu demokratických voleb jen proto,
že prezident byl demokraticky zvolen většinou národa. Jistě, politici dostanu
od nějaké většiny mandát, jenže dokonce i ti, kteří obdrželi od voličů silný
mandát, se během výkonu své funkce mohou dopouštět faulů, na které má veřejnost
právo reagovat.
Odbývat takové protesty v případě
Zemana tím, že jde jen o pokračování volebního boje ze strany těch, kdo
nestrávili jeho výhru nad Karlem Schwarzenbergem, je velké zjednodušení.
Ostatně průzkumy veřejného mínění ukazují, že od Zemana se v posledních
měsících odvrátilo i mnoho voličů, kteří pro něj hlasovali.
Stejně nesmyslné je, když se zastánci
prezidenta nebo sám prezident vysmívají formě zvoleného protestu. Měli by spíše
vzít na vědomí, že tisíce, možná desetitisíce lidí se ve svém volném čase
rozhodly vyjádřit nesouhlas s prezidentovou politikou, a že ve světle
padajících preferencí prezidenta evidentně reprezentovali dnes už většinové
mínění.
V normální demokracii by se nad tím
prezident vážně zamyslel, aniž by cítil potřebu zesměšňovat formu protestu jako
jakýsi „protest proti Opencard“ nebo „řev neandrtálců“. A bývalý prezident by raději
v každé normální demokracii využil svého práva mlčet, než aby přirovnával
vystavování červených karet k „rudým komunisticko-maocetungovským knížkám“. Zvykněme
si na to, že demonstrace jsou součástí demokracie, a že bučení davu nemusí být
hned obdobou řevu neandrtálců.
Mnozí z těch, kteří červené karty tak
vehementně odsuzují, by si taky měli zamést před vlastním prahem.
V internetových diskuzích pod články kritiků prezidenta Zemana se mnozí jeho
nejvášnivější obhájci často vyjadřují způsobem, který si nezadá nejen
s řevem neandrtálců ale dokonce ani s házením vajíček.
Novinky, 6.1.2015