Ministr zdravotnictví
Svatopluk Němeček navrhl úplný zákaz kouření v restauracích, na
koncertech, dětských hřištích a sportovištích či v nemocnicích a jejich
venkovních areálech. Týkalo by se i
elektronických cigaret.
To je rozumné opatření, které platí už v řadě
evropských států. U nás si můžeme být
jisti zejména tím, že debatu o ministerském návrhu budou provázet ty
nejabsurdnější argumenty. K důvodům takové argumentace přitom nepatří jen
libertinské blouznění některých politiků na pravici, ale zejména skutečnost, že
nemálo politiků bude zase jednou argumentovat pod taktovkou tabákových
společností a jejich lobbistů.
Všemožné argumenty pro a proti zákazu kouření
v rozsahu, který navrhuje ministr
Němeček, bychom si přitom mohli klidně´odpustit, protože tyto debaty už
při schvalování podobných zákonů proběhly už v řadě evropských zemí.
V nich také existují spolehlivá data, která ukazují, že zákaz nejen
nesnížil zisky majitelů restaurací, ba je naopak v mnoha případech zvýšil,
protože do restaurací začali více chodit nekuřáci a rodiny s dětmi.
Existují také data, která ukazují, že v zemích, kde
se podařilo omezit kouření, poklesl výskyt některých nemocí, které jsou s kouřením spojeny. Lépe jsou na tom zásluhou
zákazu kouření na veřejných místech a v restauračních zařízení zejména lidé, kteří sice nekouří, ale byli vystavováni
tabákovému kouři.
V českém kontextu jsou pikantní zejména argumenty o
svobodě. Naši bojovníci za svobodu uznávají totiž vesměs jen svobodu kuřáků
kouřit, kde chtějí, a také údajnou svobodu majitelů restauračních zařízení
rozhodovat o tom, zda se v „jejich“ zařízení bude kouřit.
O svobodě nekuřáků nebýt vystavován potenciálně smrtícím
účinkům tabákového kouře se u nás téměř nediskutuje. A když už ano, pak tak, že
přeci mají svobodu do restaurací, kde se kouří, nechodit.
Jenže restaurace, ač soukromě vlastněný podnik, není
v pravém slova smyslu soukromé zařízení, kde si majitel může dělat o chce.
Už teď existuje řada hygienických nařízení o tom, jak připravovat a skladovat
jídlo, či o tom, komu se smí a nesmí nalévat alkohol. Rozhodování o kouření,
které je o poznání nebezpečnější, než konzumace několik dní staré omáčky
přechovávané v mrazícím boxu, je zatím u nás ponecháno víceméně na
majitelích restaurací.
Zákaz kouření v restauracích i jiných veřejných
zařízení je při existenci všech dat o hrozivých dopadech kouření opatření
natolik rozumné a logické, že se přímo nabízí, aby různé organizace sledující
korupci, mapovaly, jak bude který poslanec při projednávání zákona
argumentovat. Může být zejména zajímavé podívat se na náhlé změny v majetkových
poměrech těch, kteří budou argumentovat proti zákazu nebo navržený zákon
různými způsoby rozmělňovat. Když totiž někdo jedná evidentně proti rozumu,
dost často jsou za tím peníze.
Novinky, 30.1.2015