Zdá se, že české politiky se po
zavedení přímé volby prezidenta zmocňuje jev, který známe z politiky
americké: ještě ani pořádně neodezněla minulá volba prezidenta a už
nejrůznější, v našem případě vesměs samozvaní kandidáti testují, jak by
obstáli ve volbě příští nebo už teď okolo své kandidatury rozehrávají politické
hry.
Příkladem může být Zdeněk
Škromach, který prohlašuje, že na nadcházejícím sjezdu sociální demokracie je
ochoten podpořit některé kandidáty do vedení strany výměnou za podporu pro
svoji prezidentskou kandidaturu.
Stávající prezident Miloš Zeman
pro změnu zatím pojímá svoje prezidentství jako pokračování prezidentské
kampaně jinými prostředky. Jedním z vysvětlení pro sérii jeho kontroverzních
výroků a činů z poslední doby je jeho snaha zpevnit svoje voličské jádro a
zároveň zjistit, co zabere na lidi, kteří jej v minulé volbě volili spíše
jen jako kandidáta představujícího pro ně menší zlo.
Zeman dobře ví, že jeho tvrdé
voličské jádro, což byli lidé, kteří ho volili v prvním kole, nebylo
nikterak velké. Vlastně téměř stejné jako voličské jádro jeho protikandidáta
Karla Schwarzenberga. Zemanovy nedávné pokusy dělit společnost na „pražskou
kavárnu“ a zbytek, přičemž právě „pražská kavárna“ stála údajně za
Schwarzenbergem, souvisí, zdá se, se snahou rozšířit ono poměrně malé voličské
jádro z prvního kola minulé volby.
Zeman má během tohoto testování zatím
čas i na nějaký ten experiment a přešlap. I tak byl podle zpráv z Hradu znepokojen,
když výrazně poklesla jeho podpora po skandálním vystoupení v Hovorech
z Lán na podzim minulého roku a ve světle proruské politiky i kritizované
cesty do. Už tento samotný fakt dává odpověď na otázku, zda Zeman hodlá znovu
kandidovat.
Odpověď zní, že kandidovat i
navzdory svému chatrnému zdraví evidentně chce, ale pokud by viděl, že bude
nejspíš poražen, kandidaturu může včas vzdát ze zdravotních důvodů. Porážka při
obhajobě prezidentství by byla v českých poměrech bezprecedentní. A také symbolická,
protože by značila konec postkomunistických poměrů, které Zeman ztělesňuje.
Tomu jistě–už z důvodů historických–bude chtít stůj co stůj zabránit.
Zemanovy opakované cesty po jednotlivých
krajích, kde vystupuje na veřejných prostranstvích, jakož i jeho kontroverzní
výroky, jsou tak především formou prezidentské kampaně pro volbu v roce
2018. I proto je kontraproduktivní brát vážně prezidentovy různé výroky a
rozebírat je. Jsou svým obsahem i dávkováním především testováním toho, co u
veřejnosti zabere.
Když to nebude nějaké sociální
téma nebo vulgarita, zabere třeba prohlášení na adresu muslimů nebo segregace
hendikepovaných, za nimiž si každý domyslí Romy. A pokud potřebnou podporu
nepřinesou takovéto nahnědlé výroky, zkusí Zeman zcela utilitárně něco jiného. Přitom
mu u části voličů pomáhají i zuřivé odsudky jeho jednání ze strany
intelektuálů, protože může sám sebe portrétovat coby oběť kampaně
v médiích, v nichž, jak jinak, má rozhodující slovo „pražská
kavárna“.
Pro Českou republiku je takováto
předčasná prezidentská kampaň—ať už v podání Zemana nebo rádoby budoucích
kandidátů—bohužel dost kontraproduktivní. Po dlouhé době máme vládu, která
pracuje bez větších skandálů, a mohla by zvýšit důvěru ve stát, možná dokonce i
ve stranickou politiku.
Bohužel mediální scéna je pro
změnu neustále zahlcována politickými skandály, které se tak či onak točí okolo
Hradu, přičemž mnoho lidí Hrad, stát a stranickou politiku neodděluje. Jinými
slovy: když se konečně po mnoha letech zklidnila stranická politika a začíná
profesionalizovat státní správa, přebujelá ega politiků šilhajících už teď po
Hradu tuto zlepšující se politickou realitu zastiňují.
ČRo Plus, 7.2.2015