Evropský parlament
většinově schválil začátkem května „Usnesení Evropského parlamentu o tragédiích, k nimž došlo v poslední době
ve Středozemním moři, a o migrační a azylové politice EU”. V
článku 8 této rezoluce EP vyzývá Evropskou komisi, aby zavedla “závazné kvóty k
rozdělování žadatelů o azyl mezi členské státy.”
V dílčím
hlasování o článku 8 ho ze všech jednadvaceti českých europoslanců podpořili
jen čtyři zástupci ČSSD, včetně lídra eurokandidátky strany Jana Kellera. Ten sice
následně požádal o změnu v zápisu s tím, že měl v úmyslu
hlasovat proti článku 8, ale i tak hlasoval spolu s ostatními europoslanci
za ČSSD pro celkové znění rezoluce, jejíž je článek 8 nedílnou součástí.
Postoj europoslanců za
ČSSD je pikantní, protože jejich strana je u nás doma hlasitě proti zavedení
povinných kvót pro rozdělování uprchlíků, což se přeneslo i do oficiálních
postojů české vlády. Sociálnědemokratická frakce v EP kvóty pro
rozdělování uprchlíků, jak se na moderní levici sluší, naopak podpořila.
Europoslanci za ČSSD
si zaslouží pochvalu za to, že se při hlasování postavili za moderní evropskou levici, spíše než za
konzervativní a ustrašenou ČSSD.
Jak si ale vysvětlit
hlasování Jana Kellera? Někteří komentátoři z řad nové levice ho už dříve veřejně
kritizovali za jeho opakované výzvy k omezení imigrace do Evropy,
postkomunistická levice ho naopak chválí. Jak ale ukazuje jeho hlasování „pro“
i „proti“ kvótám, třeba si zaslouží pochvalu ode všech.
Pravda, Keller se
snažil nelehké rozhodování EP o kvótách objasnit v textu „Kvóty štěpí
Evropu“ (Právo, 2.5.2015), ale jeho
osou nebyla snaha objasnit, jak (ne)hlasoval on sám, ale jeden zcela neotřelý
argument.
Vzhledem k tomu,
že při volbách do EP v roce 2014, tedy před vypuknutím současné uprchlické
krize, voliči nemohli o kvótách pro uprchlíky hlasovat, měly by se prý možná konat nové volby do EP, aby
europoslanci věděli, jaká je vůle evropského lidu!
Tuto politickou
inovaci lze rozvinout. Možná by se měl EP, jakož i jakýkoliv jiný parlament
rozpustit, a měly by se vypsat nové volby pokaždé, když nastane nepředvídaná
situace. Není přeci spravedlivé, aby se poslanci museli rozhodovat podle
vlastního uvážení.
Praktické by to bylo
zejména v případě vojenského napadení a podobných kalamit. Voliči, kteří
si zvolili parlament, přeci nemohou předpokládat, že ten rozhodne o vyhlášení
války, sankcích, nebo podobných kritických záležitostech, aniž by se nejprve
konala volební kampaň, kde vše pěkně prodiskutuje.
Nepřítel jistě rád
počká. Stejně jako uprchlíci. Nemůže jim proboha někdo vysvětlit, že se do
Evropy nemají hrnout aspoň do doby, než se uskuteční nové volby do EP?
Právo, 6.5.2015